Oblékla se pěkně a pečlivě a korektně, protože jde do opery. Chodí tam ráda a nikoli každý den, chce si to náležitě užít, co ji asi čeká? Film Lady Macbeth z Mcenského újezdu natočil Andrzej Wajda; stará žena jej viděla před pětapadesáti roky a dodnes na něj nezapomněla. Ale tu slavnou Šostakovičovu operu stejného jména dosud nezná! Stará žena se těší, ty chvíle, než se zvedne opona, jsou vždy tak krásně napínavě chvějivé!
Má místo v lóži, uvidí nejen na jeviště, ale i na diváky a na sál... na ten nově vyleštěný a nablýskaný (“vyštapicírovaný”, řekla by její babička) sál Státní opery. Vypravila se schválně dřív, aby vychutnala i požární oponu, která se tak velice se podobá obalu bonboniéry. Celé hlediště Neues deutches Theater, toho kdysi tak významného evropského divadla, se vlastně podobá načinčané bonboniéře! “A my jsme ty bonbóny uvnitř?” říká si stará žena, dětinštějící samospádem. A tyhle tutti frutti krucánky jako rokokové jsou tedy významnou aluzí, historickým spojem k těm, kteří tu už nejsou? Kteří to divadlo vymyslili a stará žena o nich přitom celé své mládí i notnou část dospělosti slůvka neslyšela? Protože mluvili německy, fuj, a byli vesměs mrtví (židé) nebo vyhnaní (Němci)? A divadlo se pak vlastenecky jmenovalo Smetanovo a bylo pobočnou scénou Národního divadla, toho pravého, protože českého? A činoherci, ti praví, čeští, v něm hrávali neradi, tvrdili, jak je těžké tu širokou scénu umluvit, musíš mít skvělou techniku, aby ti bylo rozumět... “Mí kamarádi, dávno,” říká si stará žena a srdce jí bolí a usmívá se a baví zároveň. To všechno patří k večeru, neboť strukturovaný časový horizont přece rafinovaně... bude to požitek!
Ne, zdá se, že nebude. I když se orchestr činí, i když hlasy znějí, i když je projekce, jež umožňuje dohlédnout pěvci do tváře, vymyšlena tuze nápaditě a Alžběta Poláčková má k dramatickému sopránu i oči, kterým věříš, stará žena se jaksi nemůže soustředit na hudbu, na tu proměnlivou, složitou, na kterou se tak těšila. Vrtí se na židli, začíná být naštvaná a hlavou jí letí všelicos:
Když měla v roce 1934 premiéru (dvojpremiéru dokonce, nastudovaly ji ansámbly v Moskvě i v Leningradě současně), Šostakovičovi bylo osmadvacet, nedávno se oženil a svět byl skvělé místo, úspěch byl světový, představení prý dýchalo erotikou a bylo odvážné. (Dokud do toho nehodil vidle Stalin - éra rozmachu ruské kultury skončila a nastala senoseč talentů, Šostakovič však přežil, ošklivý příběh.)
Příběh vášnivé kupcové, který napsal Nikolaj Leskov roku 1865, byl jedním z prvních v proudu objevování mezilidských hrůz, z kterých mrazí. (A který inspiruje: Z Ostrovského Bouře se stala Janáčkova Káťa Kabanová, u nás měl naturalismus sice malé zpoždění, ale bodoval: Maryša bratří Mrštíků 1894, 1890 Preissové Její pastorkyňa a pak Gazdina roba...) Tragické a operně vděčné příběhy pojí tajená vášeň ujařmené ženy. Před sto lety bylo projevem svobody, novosti a smělého vzmachu předvést dosud naznačované, skryté, tajené na scénu báječně otevřeně. Épatez les bourgeoises, šokujte měšťáky! Což je dnes problém: Koho dnes šokovat a čím? Stará žena se ušklíbá, když v duchu nakukuje inscenátorům do hlavy:
“Něco si vymyslíme, když na to máme, je to politikum, Rusko je ošklivé přece! A je veliké, vrazíme tam velký balet, pojede pěkně strojově à la Chaplinova Moderní doba. Dvacátá léta dvacátého století, konstruktivismus, no jasně, to se hodí! A Rusové jsou nebezpeční, co by tedy ti robotíci nestrkali po vinuté rampě raketu! S plaketkou jaderného nebezpečí na špičce, ať to dojde i přituplíkům! Jo, a pak ta láska, ten sex, ten chtíč? No páří se to, páří, co by ne. Tehdy to snad ty zaostalce ještě bavilo... Tak šup, šup, pohyb! Pornem jsou sycena už batolata, takže nuda, tchán si taky omočí, když jde kolem, co by ne? Však o nic nejde, kupcová si, zdá se, ani nevšimne. Ta kupcová, co se tu válí po gymnastickém míči v marné snaze po uspokojivém řešení toho technického problému, ta chudinka genderová, zajatá (tak názorně) do paneláku z plexiskla!
Stará žena se svléká a opatrně věší sváteční šaty, aby vydržely a byly pořád pěkné. Své představy o erotice, vášni a citu zamkne pěkně do skříně. Nechá si je pro sebe. Vlastně to byl zcela přínosný večer.
