Před dvěma dny proběhla médii zpráva o zatčení českého občana v západoafrické Burkině Faso pro podezření ze špionáže pro režim, kterému vládne nejmladší africký prezident Ibrahim Traoré. Škarohlídi jistě podotknou, že kvůli cestě kamsi do Afriky bude mít česká diplomacie plné ruce práce, případně že se něco podobného dalo čekat a že si za to může dotyčný sám. Spíše bychom si však ve světle obvinění z protivládní činnosti měli uvědomit samotnou povahu vojenské junty, jejíž vůdce se stává doslova virálním hitem celé Afriky s vlastním Avatarem k tomu.
Burkina Faso, do roku 1984 známá jako Horní Volta, byla součástí francouzské západní Afriky a sloužila jako logistická křižovatka pro obchodní zájmy Francouzů, kteří její obyvatele využívali coby levnou pracovní sílu. Vnitrozemská země získala v roce 1960 nezávislost a podobně jako zbytek regionu zůstala prodlouženou rukou francouzské politiky, která trpěla u moci diktátory výměnou za poslušnost v zahraniční politice. V době studené války nebyla Horní Volta ničím jiným než exotickou destinací, kam se vydávali antropologové zkoumat význam rituálů spojených s maskami, bubny a tanci, případně se od konce 60. let objevovali nadšení alternativní filmoví nadšenci, protože hlavní město Ouagadougou se stalo centrem panafrické kinematografie. Burkina Faso byla v zásadě klasickou rozvojovou zemí, kde většina obyvatelstva pěstovala bavlnu, o kterou neměl zájem s výjimkou zmíněné Francie vůbec nikdo. Dramaticky se situace změnila v 90. let, kdy byly potvrzeny obrovské naleziště zlata a přišel první zahraniční investor, který kolem roku 2007 spustil první komerční doly. Geologický bůh Burkině Faso nadělil podle odhadů kolem 1 000 tun zlatonosné horniny, což je sice méně než v Ghaně či JAR (které jsou zlatonosnými doly proslulé), ale i tak patří zemi páté místo v Africe. Vedle oficiálních dolů je hojně rozšířena taky nelegální těžba, při které místní holýma rukama nebo s vybavením jako z doby zlaté horečky kutají půdu a hledají své štěstí. Podle odhadů se neformálním způsobem vytěží kolem 30 % produkce, která končí bůh ví kde. Zatímco oficiální licencovaná produkce podle posledních dostupných statistik z roku 2022 směřuje do Švýcarska, Indie a JAR, ta bez potřebných dokumentů putuje přes sousední země jako Togo či Benin neznámo kam a slouží k financování pochybných aktivit.
Přelomový milník nastal v roce 2022, kdy se moci vojenským pučem ujal mladý důstojník Ibrahim Traoré, jenž svrhnul jiného vůdce, který jen o osm měsíců před tím svrhnul někoho jiného … S nástupem tehdy 33 (či 34) let starého (či spíše mladého) vojenského předáka začala psát „Země čestných lidí“, jak zní překlad státu ze dvou místních jazyků, novou kapitolu své historie, jejíž kontury kromě fešáckého mladíka udává také ruský prezident V. V. Putin. Ačkoliv se Traoré k moci dostal v zásadě obdobným způsobem jako řada jiných prezidentů v regionu, jeho hvězda na africkém nebi začala prudce stoupat v návaznosti na jeho ostrou protifrancouzskou rétoriku doprovázenou plamennými veřejnými projevy. Přezdívka africký „Che Guevara“ je srozumitelná i těm, kteří o Africe neví nic a strhává pozornost na jeho osobnost způsobem, jenž není obvyklý. Navzdory svému věku je považován za vynikajícího stratéga s analytickým myšlením, výborného rétora a charismatického muže, schopného vybudovat si vlastní značku natolik populární, že trička s jeho podobiznou nosí lidé i v sousedních zemí. Ojedinělý merch s mladým a stále žijícím nastupujícím panafrickým hrdinou, který ze země vyhnal Francouze a přivedl ji do náruče Ruska, je vynikající způsob nenápadného, ale o to účinnějšího šíření vlivu vojenského předáka, který se netají ambicemi změnit tvář celé Afriky. Konečně i to, že je nesporně stále mlád, ostře kontrastuje s klasickou gerontokracií, jež je pro většinu kontinentu stále příznačná. Nejmladší prezident na světě má mj. civilní vzdělání (studoval geologii) a až po studiu univerzity pokračoval ve vojenské dráze. To mu dává o poznání širší rozměr vnímání světa, než je běžné a přirozeně to z něj činí lídra s širším regionálním přesahem.
A právě změna směřování nejen Burkiny Faso, ale i dalších dvou zemí v regionu – Mali a Nigeru – stojí za rostoucí nervozitou (nejen) Evropy a aktuálním případem zatčení skupiny pracovníků včetně jednoho Čecha, pracujících pro nevládní organizaci monitorující bezpečnostní otázky. Trojice zmíněných zemí prošla v posledních třech letech vojenskými převraty, jejichž společným jmenovatelem bylo vyhnání Francie a USA a přijetí laskavé náruče Ruska, která byla otevřená tak široce, že z ní už není možné jen tak uniknout. Ovšem ani jedna ze zemí to nemá v plánu, a právě Burkina Faso ukazuje cestu i dalším zemím v regionu, že je možné Západ nahradit Moskvou. Už od nástupu Traorého se hovoří o tom, že země posílá pravidelné reporty do Ruska o pohybu na jediném mezinárodním letišti v hlavním městě, aby slovanský bratr měl přehled o jménech lidí, jež do země přijíždějí. Silná protiislámská rétorika, která konečně stála za vzestupem popularity Traorého ostře vystupujícího proti džihadistům, přivedla do země dřívější Wagnerovce, dnes Africa Corps, operující v zemi od roku 2023.
Zatčený Čech pracuje pro zahraniční nevládní organizaci, jejímž posláním je monitoring bezpečnostní situace s ohledem právě na působení islamistických skupin a následné zprostředkování těchto informací rozvojovým pracovníkům. Ačkoliv totiž Burkina Faso, Mali a Niger deklarují, že se Západem přichází zhouba a přátelství vane z Moskvy, pravdou je, že v případě potřeby jsou poskytovateli rozvojové pomoci agentury OSN, za jejichž financováním stojí ti nejbohatší – tedy Západ (nikoliv nutně USA na pokyn prezidenta Trumpa). Zajištění bezpečnosti těm, kteří pomoc distribuují, je základním předpokladem pro to, aby do bezpečnostně exponovaných lokalit vůbec někdo chtěl jet. Současně nebuďme naivní a nemysleme si, že informace posbírané z terénu nekončí u zpravodajských služeb, které mají dost prostředků na to, aby činnost nevládních organizací financovaly. Konečně k tomu zpravodajské služby máme, aby svěřené peníze využívaly tak, aby získávaly informace zajišťující naši bezpečnost. Není to nic, proti čemu se vymezovat nebo s tím dokonce argumentovat, že pokud opravdu byla nevládka placena za špionáž (klidně i nevědomou), dobře jim tak a ať si tedy ve vězení v Burkině Faso poradí, jak umí.
Doufejme tedy, že diplomatické úsilí padne brzo na úrodnou půdu a Čecha vyhostí bez možnosti návratu do země, která o sobě sama říká, že je čestná.
Linda Piknerová, Ph. D. Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
_1.png)