Gabonské město Lambaréné ležící u jezera obklopuje džungle, která sem na začátku 20. století přilákala francouzského lékaře, teologa a muzikologa Alberta Schweitzera, jenž tady, jen pár stupňů pod rovníkem, založil věhlasnou nemocnici. Areál obklopený všudypřítomným pralesem se stal doslova poslední záchranou nejen pro všechny místní trpící malárií, tyfem či leprou, ale také poprvé do nitra džungle přinesl sofistikovanou evropskou zubní či pediatrickou péči, díky níž se výrazně zvýšila kvalita života všem, jež do nemocnice byli schopni fyzicky dojít. V roce 1968 se Lambaréné stalo cílem československé studentské expedice, vezoucí z Prahy zdravotnické vybavení, což jí zajistilo čestné místo na cestovatelské mapě. O této československé stopě však na místě nikdo neví a to, co my považujeme za legendární odkaz, vzbuzuje na místě spíše údiv, překvapení a vlastně nezájem.
Pokud jste někdy navštívili Muzeum Tatra v Kopřivnici, mohli jste vidět nejen legendární dodávky H+Z, s nimiž absolvovali asijskou cestu, ale také šedostříbrný náklaďák, na jehož skříňové nástavbě je vyobrazená mapa Afriky a seznam míst, které upravená Tatra 138 měla v rámci expedice Lambaréné 1968 navštívit. Možná to bude poprvé, co zjistíte, že Tatrou se do Afriky vydali nejen Hanzelka se Zikmundem, ale také osmička jejich následovníků, kteří v roce 1968 vezli do afrického vnitrozemí zásoby léků v přesvědčení, že tím přispějí k udržení legendární nemocnice. Najedou máte před sebou vůz, jenž před téměř 60 lety psal jednu z československých cestovatelských kapitol, o které však přímo v Gabonu neví vůbec nikdo.
Ani ne třicetitisícové Lambaréné je vedle hlavního města Libreville nejznámějším místem dvou a půl milionového Gabonu, jehož území z 90 % pokrývá hustá džungle plná pralesních slonů a goril, za nimiž jezdí zvědavci z celého světa. Těžba dřeva, manganu, a hlavně ropy plní státní rozpočet, ze kterého má nejvíc vládnoucí vojenská junta, jež drží pořádek v zemi pevně ve zkorumpovaných rukou. Jen málokde v Africe narazíte na arogantnější a asertivnější policisty než v Gabonu, přičemž jejich sebevědomí pramení právě z faktu, že proti uniformovaným příslušníkům státu není odvolání a svého výsadního postavení odpovídajícím způsobem zneužívají. Největší kontroly jsou tradičně na mostech či křižovatkách, a protože Lambaréné leží na řece a kolem přilehlého jezera, je průjezd městem za jedinou místní památkou vlastně nepříjemným zážitkem. Je to škoda, protože objektivně řečeno, Gabon mnoho historicky cenných míst nemá, a kromě několika bývalých misijních stanic tady není nic, co by milovníky historie zaujalo.
Velmi složité životní podmínky rovníkové Afriky limitovaly zájem Evropanů o prozkoumávání vnitrozemí, přičemž do hluboké džungle pronikl výrazněji až francouzský badatel Pierre Savorgnan de Brazza, po němž nese jméno hlavní město současné Republiky Kongo – Brazzaville a jenž kolem dnešního Lambaréné založil malou misijní stanici. Místo, které v jazyce galoa můžeme přeložit jako „zkusme to“, přilákalo v roce 1913 alsaského filozofa, milovníka hry na varhany, misionáře a lékaře Alberta Schweitzera, jenž se o malém a nic neříkajícím místě dozvěděl od svého přítele – teologa. Ten ho informoval, že kdesi u rovníku hluboko v džungli místní umírají na lepru, malárii, svrab, spavou nemoc a úplavici a že se jim nedostává žádné zdravotní péče. Schweitzer sbalil sebe, manželku a speciálně upravené piano, na které bylo možné hrát obdobně jako na varhany a vydal se na vlastní náklady do rovníkové Afriky. Z vlastních prostředků, získaných mj. svými veřejnými hudebními vystoupeními, zafinancoval výstavbu nemocnice a nákup léků, které začal poskytovat všem potřebným. Během dalších desetiletí vybudoval v Lambaréné rozlehlý areál, který svým vybavením vysoce převyšoval všechna další zdravotnická zařízení a díky svému věhlasu se stala cílem lékařů z celého světa, jezdících sem na krátkodobé stáže. Schweitzerova životní filozofie vycházela z přesvědčení, že všechny živé bytosti si zaslouží ochranu, za což byl v roce 1952 oceněn Nobelovou cenu míru a na jeho počest zakládali „brigádníci“ z Lamberéné nemocnice třeba na Haiti či Brazílii.
Po Schweitzerově smrti v roce 1965 bylo velkou otázkou, co s celým areálem bude. Gabon byl nově nezávislým státem, do jehož čela se po převratu dostal Omar Bongo vládnoucí až do roku 2009 a o osud nemocnice ukryté ve vnitrozemí nejevil nikdo zájem. V atmosféře uvolněných 60. let se odkaz lidumila z Alsaska rozhodla oživit skupina československých studentů, kteří se vydali v lednu 1968 na cestu se svou upravenou Tatrou naloženou léky a dalším zdravotnickým materiálem s tím, že ji dovezou až k místu Schweitzerova hrobu. Expedice však narazila na realitu studené války a na území Gabonu nebyla vpuštěna, neboť ve stejný čas, kdy osmička studentů žádala o vstupní víza, proběhl v zemi neúspěšný pokus o převrat, jehož strůjce našel azyl na československé ambasádě v keňském Nairobi. Gabon, jenž byl po dobu studené války silně prozápadně orientovaný, vyhodnotil situaci tak, že víza neudělil a umožnil přivezený materiál naložil na loď kotvící v Libreville. Právě tady, na palubě lodi došlo k setkání Čechoslováků se Schweitzerovou dcerou, která za přivezený materiál poděkovala a odjela. Je to možná poněkud cynické, ale to, zda a jak přivezená pomoc byla prakticky využita, nevíme nic, protože v muzeu, nacházejícím se přímo v areálu nemocnice, není o celé události ani slovo. Celkem slušně uspořádá expozice nabízí podrobný životní příběh proslulého humanisty, v jehož šlépějích kráčí jedno z jeho vnoučat, avšak o vývoji nemocnice po roce 1965 tady není ani zmínka. Na otázku, zda místní zaměstnankyně tuší něco o československé pomoci z roku 1968, byla výmluvná odpověď v podobě zavrtění hlavy a úšklebku, že nic podobného se určitě nestalo. Jinak by o tom v upraveném areálu, v němž můžete přenocovat, prohlédnout si vybavení z poloviny 20. století a zastavit se u Schweitzerově hrobu, musel být nějaký záznam. A ten v Gabonu není. Příběh expedice Lambaréné 1968, na níž o 20 let později navázala expedice Lambaréné 1988 vezoucí do Gabonu 13 000 brýlí. Náklad dovezla, ovšem na místě se o tom nedozvíte.
Linda Piknerová, Ph.D. linda.piknerova@gmail.com, analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
