Když Zlatonosné pobřeží vyhlásilo v roce 1957 nezávislost, bylo první zemí v subsaharské Africe, která se vymanila z područí Velké Británie a jako taková se stala symbolem pro všechny Afričany. Kwame Nkrumah coby prezident nově vzniklé Ghany sundal portrét královny Alžběty II., na jeho místo pověsil Lenina a zbytku Afriky vzkázal, že se musí sjednotit. Nestalo se a západoafrická země, jejíž ekonomika je založena na zlatě a kakau, je dnes výrazně ovlivňována Číňany, kteří si tady budují vlastní městečka.
Britské odcházení ze západní Afriky bylo rychlé a dnešní Ghana byla doslova jeho vlajkovou lodí. Nejznámější představitel panafrikanismu, Kwame Nkrumah, se s ideály antikolonialismu a socialismu seznámil při svých studiích v USA a Velké Británii, ze které se vrátil krátce po konci 2. světové války zpět do Afriky, aby získané poznatky prakticky realizoval. Ačkoliv to může působit paradoxně, že právě USA a Británie byly místy, kde bylo možné čerpat myšlenky levicového hnutí, je to vlastně pochopitelné – svobodné společnosti, v nichž bylo možné studovat na nejlepších tehdejších univerzitách, byly inspirativním prostředním, v němž se vzdělávala první generace afrických politiků a současně byly natolik intelektuálně otevřené, že umožňovaly všem volně vyjadřovat své vize. Nkrumah, o jehož osobním šarmu se přesvědčila i tehdejší mladá britská královna při společném tanci, přetavil získané poznatky do úspěšného boje za nezávislou Ghanu a na několik let se stal symbolem myšlenky na sjednocení Afriky. O Ghanu se přetahoval Západ i Východ, což potvrzuje poněkud extravagantní expozice umístěná v Mauzoleu Kwame Nkrumaha v centru Accry. Vedle Cadillacu věnovaného americkým prezidentem Kennedym jsou vystaveny osobní předměty jako matrace z jeho studentského pokoje, kufr či telefon, přičemž mezi fotkami můžeme najít pozoruhodnou československou stopu v podobě snímku ghanského státníka a našeho prezidenta Antonína Novotného. Vzájemné vztahy byly právě na začátku 60. let 20. století zdaleka nejintenzivnější a vedly k vybudování místní obuvnické fabriky, cukrovaru či konzervárenské linky. Kromě toho byla udělena stipendia stovkám ghanských studentů, kteří se po získání vzdělání zpravidla vrátili zpět a dodnes na námi poskytnutou příležitost v dobrém (a v češtině) vzpomínají.
Ghana od počátku své nezávislosti byla výrazně zemědělská, a to především díky produkci kakaa, které je jednou ze strategických komodit pro celé hospodářství. Po Pobřeží slonoviny jde o druhého největšího světového producenta kakaových bobů, které se pyšní vysokou kvalitou díky výrazné chuti. Mnoho z toho ale samotná Ghana nemá a představa, že v Accře budete zakopávat o cukrárny nabízející čokoládové pralinky je zcela mimo realitu. V principu se totiž ze země vyvážejí surové boby, k jejichž zpracování dochází tisíce kilometrů daleko a veškerá přidaná hodnota tak mizí v kontejnerech plných jutových pytlů směřujících z přístavů kamsi do Evropy. Chcete-li ochutnat místní produkci, musíte vyrazit na kakaovou farmu praktikující politiku bean-to-bar, neboli od bobu po tabulku, kde můžete vidět celý výrobní proces. Doporučuji vyzkoušet, protože pravděpodobně poprvé v životě budete mít v puse 100% čokoládu, která nebude protivně hořká a vy nebudete mít pocit, že kostičku pravé čokolády nemusíte zajíst kostkou cukru. Pokud se na farmu nedostanete, jděte do supermarketu, kde v regále s „local food“ najdete vyskládané tabulky. Na vývozu kakaových bobů je Ghana dlouhodobě závislá, což činí její ekonomiku velmi zranitelnou vůči výkyvům cen tohoto oblíbeného afrodiziaka.
Kromě kakaa disponuje Ghana také zlatem, přičemž v roce 2025 zažíval ghanský státní rozpočet skutečně zlaté časy, a to díky globální poptávce po této komoditě. Rostoucí chuť investovat do zlatých cihliček vlil kapitál do žil skomírající ghanské ekonomiky, která se jen pár let nazpět potácela na hranici krachu. Až mezinárodní půjčky a současná zlatá horečka postavily ekonomiku zpět na nohy, byť stále platí, že závislost na kakau a zlatě není optimální pro další rozvoj země.
Slabá místa ghanské ekonomiky jsou na první pohled patrná. Stačí poodjet z centra Accry na předměstí a ocitnete se na jedné z největších skládek světa, kde mezi hořícími pneumatikami žijí lidé, pobíhají děti a nedaleko se odehrává zabíjačka. Nekonečná záplava odpadků, do nichž se místní noří a vytahují to, co je možné zpracovat nebo zpeněžit, definuje životní prostor několika desítek tisíc lidí. Největší hodnotu mají PET lahve, jejichž recyklací si můžete skutečně drobně vydělat. Pokud někdy budete v zemi jako je Ghana, NIKDY PETku nemačkejte, ani jinak udržitelně nedeformujte a věnujte ji někomu, kdo to ocení. Takového člověka rozhodně najdete na každém rohu. Silný zápach prosycuje vzduch na několik stovek metrů a jediné vysvobození přináší mořský vánek, jenž naštěstí v době mé návštěvy foukal zrovna dobrým směrem. V opačném případě by procházka vesnicí sousedící se skládkou byla jen těžko k vydržení, a to navzdory spektakulární pláži táhnoucí se několik stovek kilometrů podél ghanského pobřeží.
Jen na dohled od maličkých domků bez kanalizace, vodovodu a elektřiny se nachází původní rybářská osada, založená už v 19. století, a dodnes představující jeden ze symbolů předměstí Accry. Vlajky symbolizují buď domoviny potomků bývalých otroků, posílaných od 16. století na plantáže v jižní a střední Americe nebo sponzory těch, kteří musí každý den na otevřené lodě nalovit alespoň tolik, aby si zajistili možnost vyplout i další den. Rybky jsou sice z volného chovu, ovšem současně plné znečištění, takže kromě omega 3 konzumujete v porci masa prolezlého mikroplasty také všechno to, co ze slumu bez kanalizace skončí v moři.
Na dohled od až chvílemi apokalyptického pohledu na nekonečnou zástavbu malinkých domků ukrytých mezi odpadky končících v moři stojí nový přístav. Cedule je v čínštině a po chvíli se dozvím, že rybáři opravující své sítě na nedalekém mole se museli před časem přestěhovat, protože čínský investor rozhodl v místě jejich kotviště postavit pro své dělníky novou osadu, ze které bude spolehlivě kontrolovat život na pobřeží Ghany. Právě tady se od roku 2010 těží ropa.
Linda Piknerová, Ph.D. linda.piknerova@gmail.com, analytička mezinárodních vztahů, komentátorka a členka projektu Expedice Z101.
