Ondřej Vaculík

Dalším účinkujícím autorem v literárním festivalu Slovenské jaro, který pořádá České centrum Mezinárodního PEN klubu, byla básnířka a spisovatelka Dominika Moravčíková, která 16. 4. 2026 v klubovně Českého PEN klubu v Praze uváděla svou sbírku osmi povídek Dom pre jeleňa. Příběhy povídek se odehrávají v různých typech odloučeného osídlení - v horské osadě či na samotě, na salaši nebo i v samotném „domě pre jeleňa“. Důsledkem civilizační odloučenosti lidí je jejich splynutí s přírodou a se zvířaty, která nejen vstupují do příběhů jako skutečná, ale působí na lidi i v pověrách a v tajemných příbězích, kdy například není tak jisté, do jaké míry člověk je vlkem, a případně naopak. Různé nadpřirozené síly mají vliv na jejich konání a životy. Tuto jistou baladičnost si Moravčíková nevymýšlí, spíš ji zaznamenává z reálného prostředí a vkomponovává do svých příběhů. Výstižně, sevřeně, s velikým smyslem pro povahy jednajících postav a jejich duše.

Prof. PhDr. Mária Bátorová, Dr.Sc., jak již napovídají její tituly, je především literární vědkyní, germanistkou, slavistkou, ale také prozaičkou, básnířkou, esejistkou a publicistkou. V jejím rozsáhlém teoretickém díle patří k tomu nejpodstatnějšímu souborná studie o Josefu Cígerovi Hronském Slovenská literární moderna ve spektru světové moderny. (O Hronském jsme se neučili kvůli jeho působení v Hlinkově slovenské lidové straně a při vzniku válečného Slovenského státu. Byl to ale významný spisovatel, malíř, redaktor, nakladatel, autor literatury pro mládež. Po roce 1945 emigroval, žil v Argentině, v Lujánu.)

„V českém umění těžko najít básníka, jehož fantazijní svět je tak bohatý, jako je básnický svět Miroslava Huptycha. Pohybuje se mezi reálnými zážitky, o nichž více vypovídá jeho první básnická kniha, v níž lze zaznamenat prévértovské rysy poezie všedního dne, až po sbírku Taroky a trakaře, kde se více uplatňují básníkovy sny. Už od počátků nelze přehlédnout básníkův úchvat přírodou. Ve sbírce Linka důvěry čteme verše, jež vyjadřují cestu básníka od pocitu k poznání a odtud k obrazu: Z pouhého vanutí děr v paměti / vytvaruji si skřivánka / pro pamětníky.“ - Slova z laudatia Vladimíra Karfíka, literárního vědce a předsedy poroty pro Cenu Josefa Čapka.

Literární festival Slovenské jaro představuje cyklus jedenácti autorských čtení a besed se slovenskými spisovateli, kteří v současnosti výrazně ovlivňují slovenské kulturní prostředí. Festival organizuje České centrum Mezinárodního PEN klubu.

V prosinci minulého roku České centrum Mezinárodního PEN klubu společně s Učenou společností ČR uskutečnilo přednáškové a diskusní odpoledne o problematice Nobelových cen ve vědě i v literatuře. Úspěšný program se rozsahem ani nevešel do „otevíracích hodin“ budovy Akademie věd ČR. Jeho úspěch nás podnítil pro další společnou akci v tomto roce s tématem „literaturu ve vědě a věda v literatuře“. Představitelem vědy v literatuře by mohl být zakladatel Státního radiologického ústavu a spisovatel František Běhounek, známý také jako účastník Nobileho ztroskotané výpravy vzducholodí Italia k Severnímu pólu v roce 1928. Běhounek o tom napsal knihu Trosečníci na kře ledové. Jeho dílo vědecké i beletristické je velice rozsáhlé.

„Zemědělství vnímám jako službu krajině i lidem – s respektem k přírodě, zvířatům a tradici.“ – Slova Martina Nejdla, jenž sice studoval zpěv, stal se členem Opery Plzeňského divadla a chtěl se věnovat vážné hudbě, ale nakonec se ujal navráceného zemědělského majetku po předcích. Od roku 2013 hospodaří s rodinou na statku Zbyslav, vzdáleném čtyři kilometry od města Plánice. Jeho krédem jsou slova Benjamina Franklina: „Svoboda je nerozlučně spjata s odpovědností.“ Na přibližně osmdesáti hektarech zemědělských pozemků se věnuje zejména chovu čistokrevného plemene skotu aberdeen angus.

Naši vládní činitelé tvrdí, že nedělní demonstrace 1. února na podporu prezidenta Petra Pavla, jíž se v Praze zúčastnilo vícer než osmdesát tisíc demonstrantů, byla odvetou politické opozice za prohrané volby. Blahosklonně uznali, že to k demokracii patří – takže budiž, demonstrujte si, nic se neděje. Pokud to vládní činitelé myslí vážně, pak lžou sami sobě. Demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla, kterou pořádalo Milion chvilek pro demokracii, byla občanským postojem a projevem občanského nesouhlasu se způsoby, jimiž vláda začíná vládnout, například vydíráním prezidenta. Pan Macinka, místopředseda vlády a ministr zahraničí, to však obhajuje jako „standardní politický nátlak“. Jak nebezpečné: Pak by například rodič mohl podobně „standardním občanským nátlakem“ nutit učitele, aby dal jeho dítěti lepší známku, jinak jim rodič – referent stavebního odboru nevydá stavební povolení.

České centrum Mezinárodního PEN klubu, které je součástí  Sítě k ochraně demokracie, se připojilo k její výzvě ohledně obavy z nově formulovaného přístupu státu k občanské společnosti a k nevládním neziskovým organizacím.  Vyplynulo to z Programového prohlášení vlády, v němž obecně prospěšné organizace již nejsou vnímány jako partner demokratické vlády při zajišťování veřejných služeb a demokratické kontroly, ale jako potenciální rizikový aktér, který má být nově podroben selektivním a nadstandardním povinnostem.  V prohlášení Sítě k ochraně demokracie se píše: „Navrhovaná opatření – včetně zavedení vágního pojmu „politické neziskové organizace“, povinného označování zahraničního financování či hrozby plošného omezování veřejné podpory – vytvářejí prostředí právní nejistoty, stigmatizace a nerovného zacházení. Tato opatření mohou významně oslabit fungování organizací, které dlouhodobě doplňují nebo nahrazují stát v oblasti sociálních, zdravotních, vzdělávacích, environmentálních či protikorupčních služeb a na jejichž činnosti je závislá značná část obyvatel.“

Vedle povzbudivého novoročního projevu prezidenta Petra Pavla a uvážlivého projevu předsedy vlády Adreje Babiše nás velice popudil projev Tomia Okamury, předsedy Sněmovny Parlamentu ČR, k čemuž bohužel došlo souběhem nešťastných politických okolností, tedy situace, do níž jsme se sami vmanévrovali neuvážlivým rozdáváním hlasů ve volbách. Nicméně Okamurova SPD získala toliko 7,78 % a volilo ji pouze 437 611 voličů.

A Jaroslav Seifert k tomu dodává: „Tím jsem si jist a můžete mi věřit.“ 10. ledna 2026 uplyne 40 let od úmrtí jediného českého nositele Nobelovy ceny za literaturu. Obdržel ji v roce 1984, ovšem ve Stockholmu ji převzala jeho dcera Jana.

Pochopitelně ani udílení Nobelovy ceny nemůže být v každém ohledu spravedlivé. Někdy je ovšem nespravedlivější to, když ji někdo nedostane, kdo by ji dostat měl, než sama okolnost, že ji dostal někdo jiný, kdo na ni nominován byl rovněž. Pokud jde o Nobelovu cenu za literaturu, v historii to byl případ Karla Čapka, jenž nominován byl několikrát, ale zhatilo to možná temno, do nějž se v druhé polovině třicátých let Evropa propadala.

Spisovatelka Věra Nosková, autorka rozsáhlého a úspěšného literárního díla – z nějž čtenářsky nejproslulejší je trilogie Bereme, co je, Obsazeno a Víme svý – uvedla 30. října 2025 v klubovně Českého centra Mezinárodního PEN...

Jsou dvě ministerstva – kultury a životního prostředí, v jejichž čele přečasto stojí lidé, jimž jde více o ten post než o samu kulturu či životní prostředí. Získali je za zásluhy politické bez ohledu na odbornost nebo vůli...