Ondřej Vaculík: Proti suchu

Zasedla „koalice proti suchu“, vedená předsedou vlády Babišem, a usnesla se, že „vláda bude chránit přírodu a krajinu jako základní bohatství naší země“. To pamětníkům může poněkud připomínat někdejší různá usnesení Ústředního výboru KSČ, která také ničím nepohnula. U naší současné vlády navíc nejde o pouhou neschopnost, ale vůbec o její odpor k dané problematice. U Motoristů, kteří se zmocnili Ministerstva životního prostředí ČR, aby programově ochranu životního prostředí oslabili a klimatické vlivy bagatelizovali, nemůžeme očekávat, že prozřou a začnou popírat svůj program, že třeba přehodnotí grandiózní program betonování krajiny dálnicemi a místo toho budou vysazovat stromy. Těžko psa učit pastvě a těžko po Motoristech žádat, aby klimatology, což je exaktní vědní obor, přestali hanobit. Podle Motoristů nechť si příroda pomůže sama a člověk jako její součást nechť se tomu přizpůsobí, jak chce, nechceme nikoho omezovat. Motoristé tzv. úspornými opatřeními, tedy propouštěním odborníků na životní prostředí, svůj program ochromení životního prostředí - místo ochrany - naplňují.

Žádné převedení slov o „ochraně přírody a krajině jako základního bohatství naší země“ do skutků nemůžeme očekávat ani od předsedy vlády Babiše, jehož Agrofert je naopak spojen s exploatací zemědělské půdy, tedy agroprůmyslovým hospodařením, jemuž remízky či polní cesty s alejemi spíše překážejí, než že by je zakládalo a vysazovalo. A těžko je k tomu někdo přinutí.

Doplním vlastní zkušenosti: V hořovickém katastru se někdejší majitelé zámku věnovali krajinotvorbě, což bývalo v oněch romantických dobách obvyklé, a dodnes to obdivujeme. Tak zvanou bažantnici chrání a lemují duby, nyní alespoň dvousetleté. Jejich stromořadí sousedí s polem, které obhospodařovala jakási Agrona. Ve snaze zvětšit si obdělávanou půdu, uřezali její traktoristé přesahující větve dubů, aby jejich olbřímí technice nepřekážely. Jako tehdejší starosta jsem na tyto záměrně napáchané škody na našem majetku upozornil odbor životního prostředí. I ten konstatoval, jaká to je hrůza a slíbil, že učiní náležité kroky k potrestání viníků. Nestalo se nic, protože jejich právník to obrátil: rozložité větve dubů je naopak omezovaly v hospodaření na pronajaté orné půdě, takže my, město, bychom jim měli uhradit ušlý zisk. Pro agrofertí způsoby hospodaření je ona „ochrana přírody a krajiny jako základního bohatství naší země“ ušlým ziskem! Tedy co můžeme od Babiše očekávat?

Na druhé straně býváme za PEN klub účastníky slavnostního vyhodnocení soutěže Farma roku, kterou pořádá Asociace soukromého zemědělství ČR. Z videoreportáží o hospodaření těch nejlepších sedláků a farmářů a z jejich vyprávění i nezemědělec pochopí, jak se správně musí nakládat s půdou od chvíle, kdy ji restituovali nebo polorozpadlá hospodářství koupili po zaniklých JZD. O zadržování vody na svých pozemcích se snaží minimálně dvacet let. Mokřad či jezírko je pro ně cennější než jakýkoliv momentální hospodářský výnos. Je to vklad do budoucnosti jejich potomků. Nedílnou součástí jejich hospodaření, které je živí, je péče o krajinu, o její dobrou zdravotní, ale i estetickou kondici a funkci. Je to jejich prostředí, jejich domov často spojený rodovou historií, za kterou nesou odpovědnost.

Vždycky znovu a znovu žasneme jednak nad tou odvahou zhostit se takového úkolu a vlastně životního údělu, který přijímají i jejich děti, i když - jak jsme slyšeli - ona by byla raději klavíristkou, nebo on jaderným fyzikem. Pochopili jsme, že podstatou ochrany přírody je vztah k ní, kdy je člověk přímo na ni odkázán i do budoucnosti.

To bohužel nelze očekávat ani od Babiše, natož od Motoristů, kteří si prostě na benzince koupí kolu a jede se dál. Sucho ani nás zatím existenčně neohrožuje, protože v supermarketech si můžeme koupit pořád všechno. Vláda ví, jak může své voliče bezuzdně pábit velkolepými plány třeba na dvacet přehrad, což je jednak program minimálně na padesát let, jednak to problém zadržování vody v krajině neřeší. Všechna případná opatření současné vlády budou toliko formální, bude nás klamat.

Ozdravení přírody je na soukromých zemědělcích, na majitelích a správcích lesů, na obcích, které pečují o své intravilány i extravilány, a také na nás, kteří máme kolem domku třeba jenom pár metrů čtverečních půdy. Vytvořit pro to lepší podmínky by měla jiná vláda, protože současná naopak zvýhodňuje dotace pro agrofertí hospodaření před podporou soukromých zemědělců. Ti do účinného „boje proti suchu“ dávno vložili celé jmění.

Vládu se skutečným vztahem k přírodě si teprve musíme zvolit.