Ondřej Vaculík: Tři slovenští spisovatelé četli v Českém centru Mezinárodního PEN klubu

Lukáš Cabala debutoval v roce 2020 intimní novelou „Satori v Trenčíne“, v roce 2021 následoval „Jar v Jekaterinburgu“ a za prózu „Spomeneš si na Trenčín“ byl v roce 2025 nominován na Cenu Evropské unie za literaturu.  Cabalovo čtení z knihy „Leto postávalo v horúcom  vzduchu“  uváděla literární vědkyně a pedagožka Jana  Čeňková, která s ním také vedla rozhovor. (Odkaz na záznam pořadu https://youtu.be/6cc9lEYWit8.)

Ukázka z díla:

 „Horšie zvládala vybíjanú a iné kolektívne hry. Aj preto si poriadne užívala chviľku  slávy na plavárni. Niektoré deti  hľadeli s otvorenými ústami, ale nikdo nič nepovedal. Bola na to zvyknutá , ani  Peťko neuznal, keď bola v čomsi dobrá. V životě jej nepovedal nič povzbudivé. Chápala, že na to sú rodičia a možno ešte tie lepšie učiiteľky. Zhodou okolností sa v tom čase neďaleko Lesnej správy prisťahovala akási Linda. Začala s Peťom chodiť do triedy v Opatovej. Rýchlo sa objavila aj u nich na dvore a tam sa stretli. „Linda vie celú abecedu nadávok,“ povedal o nej Peťko na úvod. Nina ju však nikdy nepočula túto abecedu vymenovať. Vlastne Linda bola jedna z mála tých, čo nepoužívali hrubé vulgarizmy. 

Peter Juščák, prozaik, publicista, rozhlasák a inženýr, četl v klubovně Českého PEN klubu 30. 4. 2026 ze své knížky „A nezapomeň na labutě!“  Narodil se v roce 1953 a vystudoval Vysokou školu dopravní v Žilině. Pracoval jako stavbyvedoucí na Slovensku i v Čechách, poté získal místo redaktora Československého rozhlasu v Košících.  Začátkem devadesátých  let  působil  také v denících Smena a SME, avšak jeho  profesní cesta byla křivolaká: Nějaký čas pracoval v Německu, v roce 2000 pobýval v Kosově a přispíval do Kultúrneho života, pak opět pracoval v košickém rozhlase.

V roce 1986 debutoval  sbírkou povídek „Komu ujde vlak“.  Zejména se však zabývá ssociálními tématy, krutými lidskými osudy lidí zavlečených po druhé světové válce do sovětských gulagů v různých koutech střední Evropy. Juščáka uváděla ostravská spisovatelka, básnířka a muzikoložka Lydie Romanská, která v knize „A nezapomeň na labutě!“ zdůraznila ústřední příběh Ireny Kalaschové  „o fatální nespravedlnosti, ztrátě rodiny a přátel, o utrpení a mateřské lásce, a vzdoru a vůli nikdy se nepoddat“. (Odkaz na záznam pořadu: https://youtu.be/yk8mj4ERA3U)

Mně se dostala do rukou Juščákova kniha „Deseťkrá Gulag“, která obsahuje deset autentických , literárně zpracovaných výpovědí  lidí, kteří často z nepochopitelných důvodů nastoupili  jako zajatci strastiplnou cestu, z níž pro mnohé už nebylo návratu. Jednu z výpovědí podává  Elena Puchyová:  Nevlastní matka ji přihlásila v únoru 1945 na „dobrovolnou“ pomoc  vojákům rudé armády, kteří osvobodily  Smolné, při odklízení sněhu na železnici do Košic. Tak se stala sovětskou zajatkyní a její „dobrovolná  pomoc“ probíhala pět let v různých trestaneckých táborech, kde přežít bylo otázkou silné vůle i štěstí.  V Záporoží slovenské vězně překvapilo, kolik je v lágrech ruských zajatců: „Našinci sa vypytovali, ako je možné, že víťazi vojny sú zavretí v táborech. Nechápali sme to. Vyzvedali sme,  čo sa to stalo, a dozvedeli sme sa, že vojáci, ktorí viděli život v západním svete, musia byť izolovaní, aby nenakazili ostatných doma.“  Čím sa mohli nakaziť  frontoví vojaci, ktorí  mali to šťastie, že prežili? Žeby západnými mestami, ktoré ešte aj v troskách svedčili o vyspelej kultúre? Čo sa dalo očakávať od systému, ktorý sa tak surovo postavil k ozajstným víťazom nad fašizmom? Pre našich zavlečených to bolo skľučujúce poznanie, veď ak sovietsky režim dokáže páchať zlé skutky na vlastných občanoch, čo potom majú očakávať cudzinci označení za fašistov?  -  Z toho něco temného vane nyní i pro nás.

Pavol Rankov, narozený v roce 1964, píše různé prózy už od středoškolských let.  5. 5. 2026 četl v klubovně Českého PEN klubu ze své knihy „Malá dunajská válka“.  Rankov „se nejvíce proslavil romány a povídkami, které často tematizují historii střední Evropy, totalitní režimy a osobní osudy jednotlivců v politických zvratech“.

Rankova uváděla Karolína Chlumecká, studentka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.  Nejprve se ho otázala - vždyť autorem knihy je nějaký Peter Pečonka?  „To je pseudonym,“ vysvětlil Rankov, „chtěl jsem, aby to jméno znělo poněkud maďarsky, ale i romsky, to čonka.“  Rankovovy povídky Chlumecká charakterizovala „jako hravé, ale zároveň filozofické, často zpochybňují realitu, pracují s absurditou a ukazují svět jako prostor nejistoty, kde je význam vždy do jisté míry otevřený“. ( Viz  odkaz na záznam pořadu:  https://youtu.be/xp7f-iAq7ow)

Rankovův jazyk je zvláštním způsobem poetický:

Niekoľko špagiet bezmocne prevísa z taniera, iné sa bolestivo naťahujú medzi popukaným lakom stola a dopraskanou glazurou taniera. Špagety sú sinavé, s ružovými kvapkami omáčky, takže v šere zatemnenej miestnosti by při určitom uhle pohľadu a vybranej vzdialenosti niektorým ľuďom nebodaj mohla prísť na um aj spomienka na obnažené mŕtvoly, ktoré však před chvíľou žili, veď ružovkastá krv ani nestihla stmavnúť . Našťastie toto sú len cestoviny a omáčka.

„Malá dunajská válka“ balancuje mezi fantastickou a humoristickou, k čemuž Chlumecká podotýká: „Kniha je zasazena do prostředí jižního Slovenska a otevírá téma napětí mezi různými národními a jazykovými komunitami v prostoru střední Evropy. Rankov tu pracuje s motivem konfliktu, který se může zdát malý, lokální, ale zároveň odráží širší historické souvislosti.“  - A možnou hrozbu, dodávám.

Prozaické dílo Pavla Rankova čítá tři sbírky povídek a pět románů. Za soubor povídek „S odstupom času“ se v roce 1995 stal držitelem Ceny Ivana Kraska a rovněž byl  laureátem Ceny evropské unie za literaturu.  

                                                                                                                  Ondřej Vaculík

Pozvánka:

Ve čtvrtek 14. května 2026 čte v klubovně Českého centra Mezinárodního PEN klubu (Praha 1, Ovocný trh 6) od 17 hodin spisovatel a básník Marián Hatala k ze své knihy „Ak chceš hrať v noci na klavíri“.

O týden později, ve čtvrtek 21. května 2026 ve stejný čas a na stejné adrese, se můžeme setkat se spisovatelem, překladatelem a vydavatelem Milanem Richterem „Vo mne zbúraný chrám“