Ondřej Vaculík: Můj strach o Macinku

Naši vládní činitelé tvrdí, že nedělní demonstrace 1. února na podporu prezidenta Petra Pavla, jíž se v Praze zúčastnilo vícer než osmdesát tisíc demonstrantů, byla odvetou politické opozice za prohrané volby. Blahosklonně uznali, že to k demokracii patří – takže budiž, demonstrujte si, nic se neděje. Pokud to vládní činitelé myslí vážně, pak lžou sami sobě. Demonstrace na podporu prezidenta Petra Pavla, kterou pořádalo Milion chvilek pro demokracii, byla občanským postojem a projevem občanského nesouhlasu se způsoby, jimiž vláda začíná vládnout, například vydíráním prezidenta. Pan Macinka, místopředseda vlády a ministr zahraničí, to však obhajuje jako „standardní politický nátlak“. Jak nebezpečné: Pak by například rodič mohl podobně „standardním občanským nátlakem“ nutit učitele, aby dal jeho dítěti lepší známku, jinak jim rodič – referent stavebního odboru nevydá stavební povolení.

Tyto v podstatě gangsterské způsoby odmítáme, a proto jsme se demonstrace zúčastnili také my, voliči ANO, kteří jsme přeci volili politický program, například zkrácení objednacích lhůt u lékaře, nikoli vládu hrůzy.

Demonstrace na podporu prezidenta se klidně mohla zúčastnit paní Schillerová, ministryně financí za ANO, transparent bych jí i půjčil. Jistě i ona bývala slušně vychovanou dívkou, možná do jisté míry zůstala i slušně vychovanou dámou, takže styl vládnutí pomocí vydírání jí také vadí. Akorát, a to je nejhorší, raději ztrácí svou svobodu, než aby ho veřejně odmítala. Do vlády se vkrádá strach, a jak nemít podezření, že celá naše vláda může být vládou tak nějak „standardního politického nátlaku“, čili - když na to přijde - vládou vydíranou a vydírající. Andrej Babiš prohlásil, že chce být vládou pro všechny. Avšak tohle, co se dneska děje, my, pane Babiši, jako občané odmítáme a nechceme to. A jestliže svou vládu, neumravníte, aby nerozhlodávala demokratické hodnoty a principy vládnutí, nebudeme chtít ani Vás, a to je postoj občanský, přestože jsme Vás mnozí volili a vyhráli jsme! Ostatně nikdo z opozičních politiků na demonstraci nemluvil!

Případ Petra Macinky (Motoristé jenom sobě) je vážnější a vzbuzuje naše obavy. I on dozajista býval slušně vychovaným chlapcem a možná i mladým mužem. Dokud se nedostal do osidel společnosti, kde vydírání a hrozby jsou takříkajíc „standardním politickým nátlakem“ – a může tam jít i o život! Asi si ani neumíme představit, jak tento muž trpí, hrůzou ani spát nemůže a ještě se musí tvářit, jako že se nic neděje. Těžko najít jiné vysvětlení, proč tento kdysi – možná ještě nedávno - slušný člověk, tak podlým způsobem musí toho Filipa Turka narvat na ministra, ačkoli o něm má stejné pochybnosti jako my, zejména o tom, zda pan Turek chce ochraně přírody opravdu prospět, nebo spíše škodit. A dobře ví, že tento muž na rozdíl od jaguárů - aut, problémům spjatým s ochranou přírody ani nerozumí. I takový Karlos Vémola by tam byl lepší, škoda že nekandidoval.

Z toho Macinkova zoufalství odvozuji, v jak hrozné situaci on je: V jeho případě už může ten „standardní politický nátlak“ znít: „Macinko, tak ještě tři týdny máš na to, aby Turek byl ministrem.“ A po půl noci dostává SMS: „Macinko, Macinko, ještě na to máš dvacet dnů.“ Vidím to jako western, protože nad ránem mu přichází další SMS: „Tak tak, Macinko, Macinko, Macinko, dvacet dnů a ani o den víc, jinak budeš synem smrti.“ Což je v podstatě způsob, jak se ze slušného chlapce stane gauner, aniž by o to usiloval. A my vnímáme jenom to, co činí on, tu viditelnou část ledovce, ale to pozadí, co vede do hloubky, to je ještě mnohem horší, takže v porovnání s tím, co zažívá on, jsou ty vyděračské SMS prezidentu Pavlovi vskutku „standardním politickým nátlakem“. Jiné vysvětlení pro to není. Rezignace by mu neprošla. Mohl by z té šlamastyky jakž takž vyjít, kdyby ho Babiš odvolal – a Macinka ho o to žádal, na kolenou prosil: „Babiši, zachraň mě a pust mě z toho ven!“ Ten však v noci jako tvrdý hráč pokeru rozmázdřil toliko jedno oko a v hodině mezi psem a vlkem kloval do telefonu: „Macinko, ty musíš být s námi do posledního dechu, jinak jsi synem smrti,“ atd., raději nedomýšlet.

Ačkoliv jsem volil ANO kvůli zkrácení objednacích lhůt u lékaře – jak podnes hlásá Babišova předvolební reklama třeba na vlakovém nádraží v Rokycanech, tak nyní přicházím na to, jak ten neoblíbený a mnou i vysmívaný Petr Fiala byl velice slušný člověk, který docela ctil demokratické hodnoty a v podstatě se snažil příliš neodchylovat od Masarykových „humanitních ideálů“. Kdo z nás, voličů ANO, jimž šlo například o zkrácení objednacích lhůt u lékaře, mohl tušit, do jakých neblahých končin se to celé pošine. A proto i já jsem do Prahy vyjel na tu demonstraci s transparentem: ANO – i my stojíme za naším prezidentem.

A těším se na další demonstraci: Pokud se podaří získat na podporu prezidenta Petra Pavla milion podpisů, pak se s Milionem chvilek pro demokracii sejdeme na Letné, a to bude teprve mazec. Ale Macinky je mně upřímně líto.

Autor: Ondřej Vaculík