Odpad, naprosto přirozená součást lidského života. Člověk během svého života produkuje odpad v nejrůznějších podobách. Pro české občany je nakládání s odpadem symbolizováno kontejnery na tříděný odpad, které jsou už po léta snadno rozeznatelné odlišným zbarvením. Co ale občany vytvořený odpad znamená pro představitele obcí?
Lapidárně řečeno – těžkou hlavu. Celá problematika je v Česku upravena zákonem č. 541/2020 Sb. zákon o odpadech, který normuje základní pravidla pro nakládání s odpadem. Pro občany „fyzická“ povinnost ohledně odpadu končí tím, když jej jednoduše řečeno hodí do popelnice, kontejneru či jiné určené nádoby. Ty jsou následně už předmětem odpadových firem, pro které je svoz odpadu byznysem. Finanční povinnost pak pro občany reprezentuje toliko poplatek za svoz odpadu, který je hrazen jednou ročně ve výši stanovené místní vyhláškou samosprávy.
Právě výše poplatku bývá často předmětem politického boje místních politiků, neboť nikdo z nás neplatí rád daně (které jsou do jisté míry totožné s poplatky). Výše poplatku je totiž odvislá výlučně od rozhodnutí jednotlivých obcí, stát do výše nikterak nepromlouvá, toliko stanovuje maximální částku - 1 200 Kč (§ 10h zákona č. 565/1990 Sb.
o místních poplatcích), takže je na obcích, jak k výši poplatku přistoupí. Obce musí vážit na jedné straně finanční zatížení svých občanů, ale na druhé straně také bilanci svých rozpočtů. Faktem totiž zůstává, že obce jsou v tomto směru deficitní – vyberou na poplatcích mnohem méně, než zaplatí svozovým firmám. A mohou být až statisíce „v mínusu“, pročež musí zajistit finance z jiných rozpočtových kapitol.
Na obce se navíc během času valí nové a nové povinnosti co do typu odpadu, o který se musí postarat – od roku 2022 například přibyla povinnost zajistit odběr jedlých olejů a tuků, od roku 2023 dotřídění objemného odpadu, od roku 2025 platí povinnost třídit textil. Přísně se pak může jevit, aby obce zajistily, že v rámci celkového odpadu bude vytříděný odpad (sklo, papír, plast apod.) v roce 2025 tvořit 60 % celkového objemu, do roku 2030 pak 65 % a v roce 2035 již
70 %. Při nedodržení hrozí obcím vysoké sankce. Důvodem je zdražování skládkování.
Jelikož jsou obce často nuceny vývoz odpadů dotovat, přemýšlejí, jakým způsobem dosáhnout co největší efektivity – některé motivují občany ke třídění finančně (postihy při netřídění nebo naopak slevy při důsledném třídění), některé využívají chytrých technologií (výše poplatku se odvíjí od skutečné hmotnosti odpadu v popelnicích), některé naopak dotují vývoz skrze vyšší daň z nemovitosti.
Veliký problém pro obce představují tzv. mrtvé duše, tím jsou míněni občané, kteří v obci žijí de facto, ale nemají v obci trvalé bydliště. Odpad tak je přirozeně produkován všemi lidmi v nemovitosti, ale ne všichni zaplatí obci poplatek (poplatek se platí za každou osobu). Obce se toto snaží řešit, ale efektivní nástroj není úplně snadné implementovat.
V každém případě platí, že tříděním občané šetří peněženky své, obcí i státu. Současně tím přispívají ke zlepšení životního prostředí a též ke zlepšení výkonu ekonomiky, neboť vytříděný odpad může sloužit například jako palivo nebo může být znovu použit v rámci recyklování. Proto třiďme, co nejvíce to jde.
Autor: Matyáš Novák, student GFK Plzeň
