Česká politická scéna je opět plná předhánění se ve vyjádřeních (ne)vládních představitelů o tom, kolik by měli jednotliví ministři na svých resortech plošně propustit zaměstnanců. Samozřejmě jde o líbivá prohlášení pro občany nepracující v rámci pracovního nebo služebního poměru pro stát – myšlenka, jak představený daného úřadu předstoupí před podřízené zaměstnance a oznámí jim, že každý desátý se už do kanceláře vracet nemusí, je pro ně doslova splněný sen, neboť jejich představa o rozbujelém státním aparátu „prožírajícím“ naši prosperitu je v těchto občanech skutečně hluboce zakořeněná. Proč se však jedná o neefektivní řešení?
Návrhy na plošné škrty v tabulkových místech se objevují kontinuálně, a to jak od politiků pravice, tak středu a trochu paradoxně i levice. Tradičně se vynořují výkřiky o škrtání na úrovni 10 %. Myšlenka sama o sobě špatná není, jenže k jejímu úspěšnému provedení vede dlouhá (a též finančně náročná) cesta, což ale již není pro voliče tolik přitažlivé. Abychom mohli provést skutečně efektivní plošné snížení tabulkových míst v rámci systematizace, musí tomuto (v podstatě až finálnímu a nejjednoduššímu) kroku předcházet série jiných. Tím nezbytným, co musí stát před škrty provést, je – nepřekvapivě – hluboký audit celého výkonu státní správy. A audit této kvality a tohoto rozsahu pochopitelně nějaký čas potrvá a bude potřeba vynaložit statisíce korun, což už se voličům vysvětluje hůře než propouštění. Státu totiž nesmí stačit vědět kolik zaměstnanců má propustit, mnohem zásadnější je vědět kde a proč. Každá agenda každého úřadu musí projít auditem, který celý výkon jednotlivých oddělení zmapuje a zanalyzuje. V ideálním případě se dozvíme, jaké agendy se duplikují a jaké jsou dnes již nepotřebné a je možné je redukovat. Z auditu musí vyplynout, zda některé úkony neprovádí totožně vícero lidí na různých (či dokonce totožných) úřadech a jeho součástí musí být také analýza využívaných interních informačních systémů, která zodpoví základní otázky – jsou tyto systémy uživatelsky přívětivé? Jsou dostatečně dimenzované? Jsou skutečně fungující? Dokáží využít propojenosti státní správy? Audit musí v sobě také obsahovat návrhy – jak agendy lépe propojit, aby informaci, která již jednou „vstoupila do prostoru“ do státní správy, dokázala zpracovat všechna místa, která s ní potřebují pracovat (příkladmo aby potvrzení o vysokoškolském studiu předložené jednomu úřadu dokázal tento sdílet s ostatními). Čím větší propojenosti dosáhneme, tím větší personální úspory mohou být provedeny.
Nejhorší, co se totiž může stát, je, že bude proveden ideologický plošný škrt a následně se zjistí, že některé agendy jsou paralyzovány a některé dokonce kolabují. Následné znovu-nabírání totiž bude drahé a bude také potřeba tyto nové lidi zaučit, což znamená časovou zátěž pro stávající pracovníky. Rozhodně neříkám, že škrty nejsou možné. To bezpochyby jsou, ale je nutné, aby byly provedeny na základě kvalitní vnitřní analýzy. Nikdo by neměl být ochoten riskovat, že výkon státní správy bude ochromen, neboť by to znamenalo astronomické ekonomické škody.
Plošné škrty jsou lákavé, ale aby byly efektivní, je třeba je dlouho a důkladně připravovat, což ve výsledku může znamenat, že samotné škrtnutí může vyjít až na další volební období. A v tom je možná ten háček.
JUDr. Matěj Novák
