Česko a Spojené království se v mnohém odlišují, ale v jednom jsou si velmi podobná – fungování státní správy v obou zemích se zdá býti reálným předobrazem věhlasného britského seriálu „Jistě pane ministře“. Každý resort má totiž v každém jednotlivém okamžiku málo zaměstnanců, malý rozpočet, zbytečně omezené pravomoci a dle jeho hlavní filosofie jemu svěřené finanční prostředky nemusí vynakládat efektivně, to jediné, na čem záleží, je, že je vynakládá. Jak to u nás v tomto směru v praxi vypadá?
Názornou odpověď přináší čerstvá zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), který zkoumal, zda finanční prostředky poskytnuté státem na výzkum a vývoj ve zdravotnictví byly vynakládány efektivně. Kontrolovaným obdobím byly roky 2020 až 2024, tj. nutno podotknout, že jde o období významně postižené pandemií Covidu-19. Kontrolovanými osobami bylo například Ministerstvo zdravotnictví (ministerstvo), Agentura pro zdravotnický výzkum České republiky (AZV) nebo některé fakultní nemocnice. Celkem bylo v tomto období na výzkum a vývoj ve zdravotnictví alokováno 9 miliard korun na více než 500 projektů u 19 příjemců institucionální podpory.
Závěry, které jsou nejvarovnější, jsou tyto: ministerstvo zaprvé nevyhodnocovalo, zda programy výzkumu dosahují stanovených cílů, kdy byla zjištěna absence provázaných indikátorů, výchozích hodnot a cílových stavů, zadruhé nevyhodnocovalo, jak jsou výsledky výzkumu zaváděny do praxe a zatřetí nevypracovalo evaluační metodiku pro zhodnocení přínosů a dopadů ukončených programů výzkumu a nezajistilo provázanost cílů a indikátorů v nových programech.
Výše konstatovaná pasivita ministerstva doslova znemožnila posoudit přínos jednotlivých programů i celkovou efektivitu vynaložených peněžních prostředků. Absence těchto měřítek neznamená, že by projekty nepřinesly žádné výsledky, nicméně je tím do značné míry omezena možnost jejich systematického vyhodnocení. Jako příklad skandálního přístupu státní správy uveďme, že ministerstvo zahájilo sběr dat až v roce 2025 a první vyhodnocení dopadů plánuje až na rok 2027, což znamená, že prostředky byly již dávno vynaloženy a ministerstvo ex post začalo sbírat data nezbytná pro posouzení jejich efektivity.
Shora uvedený příklad ukazuje všeobecné (ne)fungování české státní správy. Jak je možné, že v roce 2026 nemáme jasně stanovená kritéria, postupy a mechanismy hodnocení efektivnosti státem vynaložených prostředků? Zrovna v této době, kdy Česko hospodaří s obřími schodky, přeci musí být efektivnost primárním měřítkem, ze kterého nesmějí být žádné výjimky. Státní správa buď efektivnost neměří vůbec nebo zcela absurdně – předmětná zpráva NKÚ např. uvádí, že splnění hlavního cíle nebylo vyhodnoceno vůbec a dílčí cíle byly považovány za splněné už tehdy, když byl v dané oblasti realizován alespoň jeden projekt. Tím se obloukem vracíme k Jistě pane ministře – dílčí cíl státní správa považovala za splněný tím, že byl v jeho rámci realizován alespoň jeden projekt, ale to, jak (ne)úspěšný a (ne)efektivní tento projekt byl, už nikdo neřešil, což je přesně v duchu daného seriálu – „je jedno, jak to děláme, hlavní je, že něco děláme“.
Ze stanovisek NKÚ se občanovi vkrádá na mysl otázka, zda to, že efektivnost proinvestovaných státních prostředků se neměří vůbec či špatně, je důsledek neschopnosti české státní správy nebo výsledek záměru tak (ne)činit.
JUDr. Matěj Novák
