Matěj Novák: Fenomén flipování v Česku – když má bohulibý záměr pro jiného život devastující důsledky

Flipováním se rozumí nákup nemovitosti a její rychlý ziskový prodej, kterému může v některých případech předcházet i rekonstrukce.¹ Tzv. flipaři vyhledávají nemovitosti, ke kterým se mohou snadno dostat a u kterých je vysoká pravděpodobnost, že je do svého vlastnictví nabydou za opravdu směšně nízkou cenu a pak je prodají za běžnou na trhu. Zdrojem informací pro flipaře je štědrý katastr nemovitostí, o jehož zneužívání a snahách o omezení přístupu jsem psal ve svém minulém článku. Flipař jednoduše prochází (či nechá procházet svůj počítač…) katastr a vyhledává vhodné nemovitosti. Takovými nemovitostmi jsou například ty, které jsou zatíženy exekucí. Flipař ví, že majitel předmětné nemovitosti je nejspíše ve velikých finančních problémech, takže je mnohem svolnější k prodeji nemovitosti pod cenou. Prodej nemovitosti poté flipař prezentuje jako „pomoc“ a zbavení se problémů. Zneužívá tísně dotyčného majitele, který je pod tlakem věřitelů a prodej tak často doopravdy vidí jako cestu ven.

Bohužel je tu ještě horší verze flipování, a to, když se flipaři zaměřují na koupě nikoli celé nemovitosti, ale toliko podílu na ní, byť třeba desetinového. Koupí podílu totiž získávají páku na ostatní spolumajitele – dožadují se přístupu a užívání nemovitosti v míře odpovídající jejich podílu či naopak požadují po majitelích nájemné za to, že užívají podíl patřící flipaři. Ostatní spolumajitelé jsou pak často opravdu v těžko řešitelné situaci. V krajních případech podává flipař žalobu na tzv. vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci, kdy se dožaduje vyplacení ze svého podílu či rovnou prodeje celé nemovitosti. A soudy musí v těchto případech vycházet ze znaleckého ocenění nemovitosti, které reflektuje současnou situaci na realitním trhu, která je všechno, jenom ne utěšená.

Co umožnilo toto nemorální zneužívání situací, kdy jsou lidé během rozhodování přitlačení ke zdi? Vlastně bohulibý záměr zákonodárce, který zrušil tzv. předkupní právo. Tento institut nařizoval spolumajitelům, aby v případě záměru prodat svůj podíl jej nejprve nabídli ostatním spolumajitelům. Ti tak vždy věděli, že se druhý spolumajitel chce své části zbavit a měli možnost nabýt podíl do svého vlastnictví. Až v případě nezájmu ostatních spolumajitelů mohl podíl nabýt někdo „zvenčí“. Zákonodárce však ve jménu svobody nakládání se svým majetkem tuto povinnost zrušil. Tím otevřel dveře pro flipaře, kteří se v nové realitě velice rychle zorientovali a našli cestu, jak své podnikání napřímit jiným, ke škodě mnoha tím nejméně morálním, způsobem.

Fenomén flipování je (bohužel) snad tím nejvíce výstižným příkladem nechvalně známého přísloví, že cesta do pekla je často dlážděna dobrými úmysly.