Po několika týdnech od začátku války USA a Izraele proti Íránu můžeme konstatovat, že se ve světové ekonomice stalo (bohužel) přesně to, čeho jsme se obávali a co světová ekonomika v současnosti skutečně nepotřebovala – další silný proinflační impuls. Pár dní po začátku války došlo ke skokovému nárůstu ceny ropy, načež promptně zareagovaly ceny benzínu a nafty na čerpacích stanicích. Právě vysoké náklady na dopravu a s tím spojený strach z růstu cen zboží a služeb byly důvodem, proč se česká vláda rozhodla regulovat složky výsledné ceny pohonných hmot. Pojďme se nyní podívat, zda jde o kroky efektivní, které skutečně přinesou finanční úlevu.
Po spuštění operace „Epic fury“ („Epický hněv“), jak současnou intervenci nazval americký prezident Trump, začala cena ropy růst s vrcholem přes 110 dolarů za barel ropy v období kolem 20. března. Růst surové ropy vždy z ekonomické zákonitosti znamená zdražení pohonných hmot, nejinak tomu bylo i v tomto případě, když z dat pozorujeme březnový skokový nárůst oproti měsícům předcházejícím. Vysoké ceny pohonných hmot se vždy propíší do cen zboží a služeb, neb jde o základní část výrobních nákladů (doprava). Z tohoto úhlu pohledu je logické, že se vláda rozhodla na takto negativní vývoj reagovat. Reakce Ministerstva financí má několik částí – regulace marží, maximální maloobchodní ceny a nižší daně.
V čem jsou jednotlivé kroky problematické, nefunkční či dokonce škodlivé? Zaprvé regulace marží – ty jsou nyní stanoveny na max. 2,5 Kč na litr. Jenže již během první půlky března klesly marže u benzínu na cca 2 Kč / litr a u nafty dokonce na cca 0,9 Kč / litr. Vládní maržový strop tak v současné době vůbec nepůsobí, neboť jsou marže hluboko pod ním. Naopak by mohl svádět obchodníky k navýšení marží právě na vládní strop 2,5 Kč / litr, protože takto vysoké by stále byly dle vlády adekvátní. Zadruhé maloobchodní ceny – ty vyhlašuje vláda na každý den dle vývoje ceny ropy na trzích. Na prudký pokles tržní ceny surové ropy na konci minulého týdne reagovala vláda významným snížením cenového stropu. Dle sdělení petrolejářů pod nákladovou cenu, což v překladu znamená, že obchodník nakoupil dráže, než za kolik mu nyní vláda dovolí prodávat. Výsledek této známé ekonomické situace na sebe nenechal dlouho čekat – uzavřené čerpací stanice pro omezení ztrát. Vláda tak dosáhla snížení ceny pohonných hmot za cenu omezení nabídky. Zatřetí nižší daně – vláda snížila spotřební daň o 2,35 Kč na litr. Tento krok sice nejspíše skutečně sníží výsledné ceny benzínu a nafty, ale je více než zřejmé, že tato operace je činěna na dluh státního rozpočtu, takže ve výsledku toto snížení spotřební daně zaplatíme jako daňoví poplatníci jinde. Aneb „nula od nuly pojde“. To, co ušetříme na benzínu a naftě, neušetříme jinde. Výsledek tedy nijaký.
Suma sumárum se jeví reakce české vlády jako nefunkční. Řidiči ji zpravidla pozitivně pocítili pouze u dálničních čerpacích stanic, kde ale tankuje minorita řidičů. Navíc je pravděpodobné, že ztráty na dálničních filiálkách budou chtít dohnat čerpadláři na těch „běžných“, takže se dočkáme jenom toho, že na nich nastaví ceny přesně na maximu – tj. na vládním stropu.
Opět jsme svědky toho, že v tržní ekonomice jsou administrativní zásahy státu (většinou) spíše škodlivé a nic neřešící.
JUDr. Matěj Novák
.jpg.small.jpg)
