Patnáctileté výročí nezávislosti Jižního Súdánu, nejmladšího státu světa, si 9.7. připomněl málokdo. Bezesporu to souvisí s tím, že do nedávna statisticky nejchudší země světa není turisticky vyhledávanou destinací a to mj. proto, že v zemi probíhá latentní konflikt mezi jednotlivými kmeny, jejichž návštěva je fotograficky nesmírně zajímavá, ale zpravidla si z ní kromě fotky odnesete také malárii. Tu tady má oficiálně kolem 30 % z 13 milionů lidí, neoficiálně zhruba 70 % a představuje nejčastější příčinu úmrtí nejvyšších Afričanů na kontinentu.
Když v roce 2011 proběhlo v Súdánu referendum o vyhlášení jihosúdánské nezávislosti, nikdo nečekal, že by odtržení převážně křesťanské části tehdy největší země Afriky mohlo proběhnout tak v klidu, jak se ve skutečnosti stalo. To vyvolalo plané naděje, že v novém státě ukrytém ve vnitrozemí kontinentu nemusí pokračovat hrůzné násilí, jež provázelo roky před ziskem nezávislosti. Prakticky okamžitě však konflikt mezi Chartúmem (hl. m. Súdánu) a Jubou (hl. m. Jižního Súdánu) nahradily střety mezi místními kmeny – konkrétně mezi Dinky a Nuery – kteří vůči sobě pociťují pro nás jen těžko představitelnou animozitu vycházející z boje o přírodní zdroje. Podstata jejich vzájemné nevraživosti leží hluboko v minulosti a spočívá v pasteveckém způsobu života, který nutně vedl ke sporům o vhodnou půdu, kde by se krávy – ústřední hodnota a symbol bohatství – mohly pohybovat. Pro nás obtížně pochopitelná logika je vlastně jednoduchá – kráva znamená bohatství, protože dává mléko (ne nutně maso) a zajišťuje lidem potýkajícím se s nedostatkem pitné vody základní zdroj obživy. Platí totiž, že přestože zemí protéká Bílý Nil vytvářející druhou největší bažinu světa Sudd, lidé se potýkají s chronickým nedostatkem pitné vody, protože Nil je plný krokodýlů, hrochů a o čistotě vody si mohou nechat místní jen zdát. Tradiční způsob života založený na pohybu velkých skupin lidí obklopených stády dobytka napříč obrovskou plochou je tak dodnes rozšířený všude mimo města, kterých není v Jižním Súdánu zrovna moc. Střety o to, kde se bude konkrétní kmen pohybovat a tím bude mít pro své krávy zajištěn lepší přístup k pastvě přetrvávají dodnes, přičemž během posledních let získaly nový rozměr – politický. Zatímco první a doposud jediný prezident Salva Kiir pochází z Dinka, jeho bývalý viceprezident, dnes úhlavní nepřítel sedící v domácím vězení Riek Machar má původ mezi Nuery, což znamená otevřenou nenávist přelévající se mezi obyčejné lidi. V zemi je sice kmenů asi 60, ale dva uvedené tvoří zhruba polovinu obyvatel, takže otevřená nenávist mezi oběma politickými vůdci má neblahý dopad na fungování nefunkčního státu.
Když Jižní Súdán vznikl, tušilo se, že nebude mít na růžích ustláno jak kvůli své geografické izolovanosti, tak z důvodu neschopnosti těžit a vyvážet ropu ležící na nové státní hranici se Súdánem. Naprostá izolace od okolního světa má řadu neblahých efektů, mj. pokud chcete přejet súdánsko-jihosúdánskou hranici po souši, můžete tak učinit jen v období sucha a míru. Sucho je tehdy, když není období dešťů, jejichž výskyt je stále méně předvídatelný, a tedy o pravidelnosti lodního spojení využívajícího Bílý Nil si mohou nechat místní jen zdát. Záplavy bývají tak mohutné, že jen v roce 2025 donutily k přesunu 100 000 lidí, čímž vznikl další tlak na už tak chabou infrastrukturu. Sousední země také nejsou něčím, na co by Jižní Súdán mohl spoléhat už proto, že pozemní hranice bývají často uzavřeny, příp. k nim nevede zpevněná cesta a o Jihosúdánce nikdo příliš nestojí. Požehnáním a prokletím zároveň jsou zásoby ropy ležící na hranicích se Súdánem, které se však pochopitelně staly bodem sváru mezi oběma státy. Jižní Súdán navíc nemá alternativu k súdánskému ropovodu, jenž směřuje na sever až do Port Súdánu, takže závislost na Chartúmu je takřka stoprocentní.
Nezpochybnitelným vůdcem národa, jenž existuje jen při příležitosti mezinárodních basketbalových turnajů, je prezident Salva Kiir, který není známý ničím kromě své pokrývky hlavy. Kovbojský klobouk mu údajně věnoval George W. Bush v roce 2006 během návštěvy Kiira ve Washingtonu, jemuž slušivý doplněk poněkud vlezl do hlavy a od té chvíle se stal součástí jeho jedinečné image. Podobně jako jiní doživotní prezidenti i on dbá na to svůj mediální obraz, v němž není prostor pro uklouznutí a chybu. Tou může být třeba obyčejná fotka zachycující, jak si jihosúdánský „Texas Ranger“ otírá obličej růžovým kapesníkem, což bylo označeno jako nepřijatelné a dehonestující a proviněný novinář dostal pořádně vynadáno. Mediálně ještě komplikovanější situace nastala 2022, kdy kameraman nestihl dostatečně rychle změnit úhel záběru a zachytil prezidenta, jak se pomočil na veřejnosti během hymny. I když se pokusil zareagovat rychle, video prezidenta s loužičkou obletělo svět a vyvolalo minimálně otázky nad tím, jak moc je hlava státu schopna vykonávat svůj úřad.
Ačkoliv je jihosúdánská společnost kmenová, existuje jedna výjimka, kdy příslušníkovi Dinka budou fandit i Nuerové či Mundari, a to jsou basketbalová utkání. Právě Jižní Súdán má totiž nejlepší reprezentaci v celé Africe a v mezinárodním žebříčku zaujímá 25. příčku, což jsou pouhá dvě místa za Českou republikou. Na otázku, kde se na březích Bílého Nilu vzali úspěšní basketbalisté, z nichž většina míč a koš viděla až když přijeli poprvé do města, najdeme odpověď právě v jedinečných přírodních podmínkách, kterým místní obyvatelé od nepaměti čelí a v jejichž důsledku jsou Jihosúdánci nejvyššími Afričany vůbec. Mimořádné přírodní podmínky vystavující obyvatele vedru vedly k rozvoji specifického genofondu založeného na dlouhých štíhlých končetinách a relativně krátkém trupu. To usnadňuje termoregulaci, která je klíčová pro přežití v náročných podmínkách afrického vnitrozemí. V kombinaci se zvýšenou konzumací kravského mléka plného bílkovin získávají Jihosúdánci skvělou genetickou výbavu, která je patrná na první pohled. Budete-li mít šanci někoho z místních potkat, můžete si být jisti, že kluk v pubertě bude měřit kolem 185 cm a dívka přes 170. Kdyby měli Jihosúdánci možnost jíst něco jiného než litry mléka a netrpěli malárií, jistě by vévodili světovým žebříčkům nejvyšší populace.
Jihosúdánským miláčkem je bývalá hvězda proslulé NBA Luol Deng, který sice reprezentoval Velkou Británie, nicméně po ukončení aktivní kariéry se rozhodnul vrátit zpět do Jižního Súdánu, z něhož musel se svou rodinou utéct během jedné z válek. Jakožto prezident Jihosúdánské basketbalové asociace přivedl národní tým zvaný „Jasné hvězdy“ (Bright Stars) k úspěchům jak v AfroBasketu, tak na olympijských hrách v roce 2024, který jen o bod prohrál s týmem USA a v zápase s Portorikem si připsal historicky první olympijské vítězství.
Držme Jižnímu Súdánu palce, ať se své plnoletosti dočká v lepší kondici než je nyní.
Linda Piknerová, linda.piknerova@gmail.com @expedicez101
