Naše vláda plně podporuje školství; chápe vzdělání jako nesmírně důležitou investici do budoucnosti národa; věda a výzkum musí být pilířem naší ekonomiky. Takové formulace nemůže žádný čtenář s určitostí přiřadit ke konkrétní vládě naší země v posledních třiceti letech. Důvod je jednoduchý – každá vláda totiž proklamace tohoto znění v různých obměnách měla svém programovém prohlášení. Jestliže bylo školství deklarováno jako zásadní priorita každé polistopadové české vlády, jak se to reálně projevilo? Světe div se, dnes by člověk při komparaci slíbeného a toho, co bylo skutečně vládou splněno, nejspíše směle prohlásil, že školství představuje pro české vlády spíše problémový resort a jakéhosi (rozpočtového) otloukánka.1
Dejme stranou politická prohlášení a podívejme se objektivně na stav věcí. Chceme-li mít měřitelnou hodnotu, podle které můžeme s jistotou říci, do jaké míry je pro vládu školství prioritou, zaměříme se na rozpočet Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a jeho poměr k HDP naší země. Jedině tímto postupem získáme relevantní data. Celkové výdaje vzrostly od roku 2018 z hodnoty 221,5 miliard korun ročně na 331,9 miliard pro rok 2024. Za 6 let tak pozorujeme nominální nárůst o téměř 110 mld, tj. o více jak 50 %. Z toho by se mohlo zdát, že vlády do školství skutečně masivně investují. Tento závěr nám ale nabourá právě poměr výdajů k HDP – ten se od roku 2018 (4,1 %) do roku 2024 (4,1 %) vůbec nezměnil! Nejvíce jsme vydávali v roce 2020 a 2021 (4,6 %). Od nástupu vlády Petra Fialy tento poměr klesá (4,3 %, 4,2 % a 4,1 %).2 Prohlášení o školství jako o vládní prioritě číslo jedna se tedy nezakládají na pravdě.
Tragicky jsou na tom výroky o finanční podpoře vědy a výzkumu, ty se totiž od roku 2018 prakticky nezměnily ani nominálně (46-47 miliard korun ročně). Při započtení kumulativní inflace jsou tak prakticky o třetinu nižší. To jistě také nenaplňuje politické deklarace o vědě a výzkumu jako o důležité investici do budoucnosti.
Obdobná mizérie platí i pro slib o 130 % průměrné mzdy na platy českých učitelů. I zde naopak vidíme razantní pokles tohoto poměru. Pokud nezapočteme řídící pracovníky (zejm. ředitelé škol), tak se plat „řadového“ učitele, tj. toho, kdo primárně vykonává pedagogickou činnost, pro rok 2024 dostal v průměru (mateřské, základní i střední školy) na 97 % průměrné mzdy.3 Co do priority naprosté fiasko.
Ano, školství je třeba zreformovat – snížit počty středních škol, zavést minimální bodovou hranici u přijímacích zkoušek, zvýšit nároky na žáky a studenty, zmírnit nezdravé upřednostňování wellbeingu před reálnými znalostmi apod., což vše lze i bez peněz. Prosadí-li toto příští vláda, budu první, kdo zatleská. Ale ať si prosím odpustí prázdné fráze o prioritě, pokud skutečně prostředky na školství adekvátně nezvýší.
Autor: Matyáš Novák, student GFK Plzeň
1 Např. programové prohlášení vlády Petra Fialy z ledna roku 2022 – “Věda, výzkum, vývoj a inovace jsou jednou ze zásadních investic do budoucnosti naší země, její prosperity a konkurenceschopnosti, kvality života všech jejích obyvatel i soudržné a zároveň odolné společnosti“.
