.jpg)
Všichni v České republice – od ekonomů, přes politiky až po úplně obyčejné občany naší země – ví, že Česko stárne. Ví také, že stárneme rychle. Ví také, že demografické změny jsou poměrně dobře předvídatelné, takže se na ně dá připravit o něco jednodušeji než na jiné, podobně zásadní změny. Stejně tak ale také ví, že vědět nestačí, je třeba spolu s věděním také chtít. A chtít znamená reálně se na zásadní demografickou změnu připravovat: vytvářet plány, zajišťovat prostory, pracovní síly a zejména financování. Zdá se však, že české politické vedení chce jenom vědět.
Stříbrnou tsunami, která nadepisuje dnešní článek, se míní fakt, že v České republice dojde během doslova pár let k prudkému nárůstu osob ve vysokém věku, kteří budou potřebovat péči. A to péči „běžnou“, poskytovanou ve standardních domovech pro seniory, ale někteří také péči „speciální“, poskytovanou toliko ve specializovaných zařízeních typu Alzheimer-centrum. Konkrétně přibližně do 10 let se zdvojnásobí počet osob starších 85 let a ve stejném horizontu přibude zhruba 300 tisíc lidí, kteří budou vyžadovat nějakou formu podpory či péče.
Česko je však na tento masivní nápor nepřipraveno ve vícero směrech – nejsou prostory, nejsou pracovní kapacity a není zajištěno stabilní financování.
Na stole jsou predikce, že do roku 2050 bude potřeba kapacity sociálních služeb pro seniory více než zdvojnásobit. Vezmeme-li do úvahy, jak zdlouhavé a komplikované je v Česku stále stavební řízení (a vzhledem k výsledkům místních referend není důvod si myslet, že výstavba bude do budoucna rychlejší, spíše naopak), je na místě důvodná obava, že kapacity nebudou zdaleka dostačující.
Ještě větším oříškem pro zřizovatele však bude sehnat dostatek kvalifikovaného personálu, neboť o sociální pracovníky (a zdravotníky) je nouze již nyní, neboť je jich málo a žádný nával na volná pracovní místa rozhodně nelze očekávat, neb jde o práci opravdu fyzicky a psychicky náročnou a ke všemu ještě velmi špatně placenou.
Třetím problémem budou finance, protože takto rychle stárnoucí populace bude vyžadovat více odborné péče – sociální a zdravotní. Tlak tak dolehne na oba systémy zároveň. Dnešní stanovené stropy na platby, které klienti za služby maximálně hradí, začnou být brzy neúnosné. A jelikož nemáme v Česku žádný systém pojištění, který by skrze soukromé prostředky mohl systém finančně stabilizovat, bude nejspíše nutná intervence státu.
Otázky na závěr jsou spíše provokativní a mají za úkol rozproudit debatu – budeme staré a nemocné lidi nechávat zemřít doma o samotě a bez péče? Budeme de facto nutit potomky, aby zanechali svých profesí a zajišťovali péči oni? Budeme výrazně zvyšovat daně pracujícím, abychom ufinancovali sociální systém v zemi?
Otázek mnoho, odpovědí a akce málo. Bohužel tak nějak už standardní situace v naší zemi.
.jpg.small.jpg)
.jpg.small.jpg)
.jpg.small.jpg)
.jpg.small.jpg)
.jpg.small.jpg)
