Když představoval Český svaz házené nové reprezentační dresy, byl společně s Claudií Rampovou z Lázní Kynžvart hlavním protagonistou Dominik Skopár, křídelním Talent týmu Plzeňského kraje. Mladík, jenž vlétl do minulé sezony jako kometa a rychle se zabydlel i v národním týmu. Teď čeká, že si na něho soupeři budou dávat ještě větší pozor.
Před minulou sezonou jste přicházel do Plzně jako poměrně neznámý mladík z Jičína, ale rychle jste si získal pozici v týmu vicemistra, stal z vás reprezentant. Myslíte, že si na vás teď budou soupeři dávat větší pozor?
Ono už se to dělo, zpočátku jsem dostával větší prostor. Když už jsme hráli play-off se Zubřím, Duklou nebo finále s Karvinou, už ke mně tolik nahrávek nedošlo. Takže si myslím, že druhá sezona pro mě bude těžší. Musím se mentálně připravit, počítat s tím, že nebudu mít tolik střeleckých příležitostí. O to důležitější pak bude každou šanci využít, ale je jedno jestli dám jednu nebo deset branek, podstatné je, abych vždycky pomohl týmu.
Právě to je jedna z vlastností, který si na vás trenéři nejvíc cení. Že jste nesmírně platný v defenzivě, co na tohle říkáte?
Tohle mě potěší strašně moc, protože i pro mě je velké pozitivum ubránit soupeře. Mám z toho fakt větší radost, než když dám gól. Ale na druhou stranu je třeba přiznat, že to je i tím, jak se mnou trenéři pracují. Díky nim se v obraně postupně zvedám.
Můžete už teď říct, že jste si zvykl na vyšší level?
Ne, pořád objevuju nějaká tajemství, je toho strašně moc. Teprve druhý rok jsem v extralize, furt je na čem pracovat, ale na druhou stranu mám i na čem stavět. Uvidíme teď, co nás bude čekat v novém ročníku extraligy.
Nakolik je pro vás důležité z hlediska sebevědomí, abyste první ránu proměnil?
Trošičku to na mě vliv má, ale když střelu nedám, snažím se na to zapomenout. Pokaždé hraju celých šedesát minut, jako by to byl můj poslední zápas v životě.
Máte nějaké oblíbené místo v brance, do kterého pálíte, když je nejhůř? Nechci, abyste prozrazoval jaké...
Ale já ho stejně Nemám. Vždycky se rozhoduju při střelbě podle situace. Buď to vyjde, a nebo ne. (úsměv)
Plzeň podruhé za sebou ztroskotala ve finále na Karviné. Co bude úkol Talentu v nadcházející sezoně?
Samozřejmě, že se chceme zase pohybovat na nejvyšších příčkách. Ale sami jsme si s klukama v šatně řekli, že půjdeme krok po krůčku, zápas od zápasu. Žádné posily nemáme, ale ani nikdo neodešel, kádr zůstává stejný. Jen dostanou větší šanci dorostenci, takže zase malinko omladíme. I když co já bych říkal, vždyť to jsou kluci v mém věku.
Však jste také s některými z nich byl v létě na dorosteneckém mistrovství světa v Egyptě. Tam jste všechny navnadili parádním začátkem, ale nakonec z toho byl „jen“ boj o 9. místo, kde už se tolik nedařilo. Projevilo se zklamání, že vás prohra Dánů s domácím Egyptem nepustila do čtvrtfinále?
Určitě. Po abnormálním výkonu s Japonskem jsme měli v hlavách pozitivní myšlenky, že to Dáni zvládnou a postoupíme. Ale nestalo se a zklamání bylo obrovské. Ale můžeme si za to svým způsobem sami, stačila jakákoliv branka v náš prospěch ze zápasů s Dánskem nebo s Egyptem. Nebo udělat o technickou chybu méně, přidat zákrok navíc… Ale ano, v posledních dvou zápasech už nebyl náš výkon takový, jaký bychom si představovali.
Byl pro vás šampionát zajímavý i z hlediska toho, že jste potkávali netradiční soupeře – Tunisko, Spojené státy, Egypt nebo Japonsko?
No zrovna zápas proti Američanům byl zvláštní, oni nemají házenou moc zažitou. Ale jinak proti Egyptu nebo Tunisku to byla obrovská škola, když na vás nastoupí dvoumetroví kluci, kteří mají sto kilo, tak je to znát. Přece jen máme drobnější postavy.
Na závěr se ještě zeptám, jak jste se při představování reprezentačních dresů v pražském hotelu Don Giovanni cítil v roli modela?
No, byla to pro mě novinka. Ale všechno je jednou poprvé, takže to zkouším a uvidíme, jak se to líbilo. Pro mě byla už příjemná pocta, že ze všech házenkářů vybrali zrovna mě. Aspoň jsem se dostal mezi známější lidi, mohli jsme pokecat, zase jsem poznal něco nového, přiučím se.
