Gólman Klečka chtěl chytat na pohodu druhou ligu, nakonec zářil ve finále poháru


Neobvyklý příběh napsal na konci roku 2025 futsalový gólman Daniel Klečka, v 35 letech už chtěl chytat v Plzni na pohodu za druholigové Jerigo. Ale to vydrželo jediný zápas, pak si ho vytáhl zpátky Interobal a on se stal hrdinou ve finále Českého poháru.

Proti odvěkému rivalovi z Chrudimi zaskočil v brance za zraněného Lukáše Němce a stal se nečekaným hrdinou. Když finálový zápas dospěl po remíze 2:2 do penaltového rozstřelu, doslova vymazal střelce mistrovského celku. Dvěma parádními zákroky chytil první dva pokusy Záruby a Grytsyny, a když se kapitán plzeňského celku Tomáš Vnuk trefil ve čtvrté sérii přesně do pravého rohu chrudimské branky, zvedli společně trofej pro vítěze Českého poháru.

„Emoce bezprostředně po konci zápasu byly velké, ale cesta do Plzně už byla v klidu,“ usmíval se pak v rozhovoru 35letý futsalový brankář Daniel Klečka.

V penaltovém rozstřelu jste doslova zničil střelce Chrudimi. Vypadalo to, že jste vždy věděl, kam budou mířit. Měl jste je načtené?
Ano, měl. Už od loňského finále play-off, kdy hrozilo, že bude penaltový rozstřel. Tehdy jsem měl v Interobalu jako trenér gólmanů na starosti tuhle přípravu, takže jsem si poctivě nastudoval střelce a díky tomu jsem byl připravený i teď ve finále poháru.

To stačilo?
Ještě před rozstřelem jsme si to s Tomášem Vnukem (kapitán Interobalu – pozn. aut.) osvěžili. On má taky neuvěřitelný přehled a ukazoval mně strany. (úsměv) Takže to, že jsem chytil dvě penalty, není tak úplně náhoda.

A pak jste si mohl náležitě vychutnat třetí triumf v Českém poháru po sobě, k němuž jste tentokrát výrazně přispěl?
Ani nevím, protože už na finálový zápas jsem odjížděl nemocný. Ráno předtím jsem byl u lékaře pro antibiotika, vůbec jsem se necítil dobře. Původně jsem ani neměl chytat, takže to bylo komplikovanější. Nakonec jsme to zvládli, ale že bychom si to nějak extra oslavovali…

Neříkejte, že vítězství nad Chrudimí nepřineslo na plzeňských řad radost?
Ale jo, každá taková výhra se počítá. Emoce bezprostředně po konci zápasu byly velké, ale cesta do Plzně už byla v klidu. Většina kluků z týmu zůstala v Kutné Hoře na reprezentačním srazu, zpátky jsme jeli v takovém komorním počtu, bylo to spíš pohodové.

Zmínil jste, že jste pohárové finále ani neměl chytat. Jak se vůbec seběhlo, že jste zase v brance Interobalu?
To vezmu trošku zeširoka. Po minulé sezoně jsem v Interobalu skončil jako trenér brankářů a přestoupil jsem do Jeriga, čistě jako brankář. Zkrátka, že si zachytám druhou ligu v nějaké rekreační formě, jen tak na pohodu. Ale kvůli zranění gólmanů v Interobalu, mě vedení klubu kontaktovalo a po jednom zápase za Jerigo jsem přestoupil zpátky.

Jaká je teď vaše role v týmu vicemistra?
Jsem čistě jenom brankář, jsem s týmem na každém tréninku a funguju jako každý člen hráčského kádru. Nicméně co se týče speciálních gólmanských tréninků, tak pokud máme nějakou část pro sebe, tak si ji beru na starosti.

Takže vítězným finále Českého poháru pro vás nic nekončí?
Určitě to nebyla definitivní tečka za kariérou, protože Lukáš Němec je pořád zraněný. Já mám smlouvu v Interobalu do 30. června 2026. Tuhle sezonu dokončím a uvidíme, jak se domluvíme dál, protože mě to baví a rád bych pokračoval dál.

 

 

Sdílet:

Více od Marie Osvaldová