Jan Chovanec

Bývalý dlouholetý předseda ODS a expremiér Petr Fiala ve svém posledním projevu na kongresu sám pojmenoval důvody svého konce v čele občanských demokratů a formuloval doporučení pro další směřování pravice. Kongres ODS tehdy všechna jeho doporučení za hlasitého potlesku odmítl, nebo je nechal tzv. „vyšumět“. Pozorný divák české politické scény však může nyní, před důležitými komunálními volbami, vnímat jasné paralely mezi aktuálním vývojem a tehdejšími vizemi Petra Fialy.

Budova, která již mnoho let neslouží svému účelu, dokáže stále vzbudit řadu emocí u mnoha Plzeňanů. Nicméně celý příběh této stavby je mnohem složitější, než si většina lidí představuje, a porevoluční vývoj v privátních rukách je zahalen řadou nesrovnalostí. Dokonce se na různých fórech objevují názory, že budova by měla znovu sloužit svému původnímu účelu. To je však nemožné a dovolím si říct i nežádoucí.

Současná česká opoziční scéna (myšleno demokratický blok stojící proti hnutí ANO) připomíná spíše strategický souboj o přežití, v digitální hantýrce známý jako „battle royale“, než strategické spojenectví s jasným cílem. Hlavní výzvou zůstává snaha zamezit scénáři, který Andrej Babiš neskrývaně obdivuje u svých sousedů: koncentraci moci po vzoru Viktora Orbána v Maďarsku či Roberta Fica na Slovensku. Termín „maďarská a slovenská cesta“ se tak stal pejorativním označením pro demontáž liberálně-demokratických principů.

Sobotní demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii naplnila, a možná i předčila, očekávání, co se týče účasti. Ideově to však bylo o poznání horší. Před oficiálním ukončením akce vyzval Mikuláš Minář opoziční strany, aby zvážily podporu menšinové vlády Andreje Babiše. Podle jeho názoru by tento krok zachránil nezávislost médií, obranyschopnost země i životní prostředí.

Zná to snad každý: chcete se setkat s přáteli, ale zrovna se vám nechce do nejbližší hospody. Téměř vždy tak zamíříte do okolí plzeňského náměstí Republiky. Aktuálně je to v podstatě jediná logická volba, jelikož smysluplná alternativa v jiných částech města chybí. To se však musí změnit.

Vážení čtenáři, hlavním záměrem tohoto textu je srovnat moderní dezinformace s náboženskými dogmaty, která se stala pilíři víry napříč různými společnostmi. Oba fenomény sdílejí identické rysy: nabízejí prosté odpovědi na komplexní otázky, navozují pocit bezpečí a formují neprodyšně uzavřené komunity.

Vážení čtenáři, po pár měsících prožitých ve Spojených státech amerických, provázených mojí snahou pochopit odlišnou mentalitu, jsem došel k závěru, že sociální stát jakožto výdobytek většiny evropských zemí má i druhou stránku, kterou si lidé, kteří v něm žijí od narození, ne vždy uvědomují.