Zná to snad každý: chcete se setkat s přáteli, ale zrovna se vám nechce do nejbližší hospody. Téměř vždy tak zamíříte do okolí plzeňského náměstí Republiky. Aktuálně je to v podstatě jediná logická volba, jelikož smysluplná alternativa v jiných částech města chybí. To se však musí změnit.
Již se nelze vymlouvat na necitlivé územní plánování z dob socialismu. Téměř 40 let po sametové revoluci bychom se měli inspirovat především v západní a jižní Evropě. Tamní živé ulice plné kaváren a obchodů se staly přirozenou součástí kulturního dědictví a každodenního života. Máme kde brát inspiraci, stále nám však chybí dostatek vůle a především aktivnější přístup ze strany centrální radnice i jednotlivých obvodů.
Dopravní obslužnost a příjemný veřejný prostor jako základ
Bez dopravy to nejde. Ideální stav představuje vyvážená kombinace osobní a veřejné dopravy. Klíčem je dostatečná kapacita parkování – tradičního „kroužení“ ulicemi a následného parkování 15 minut chůze od cíle už bylo dost. Řešením není pouze stavba obřích parkovacích domů pro celé čtvrti, ale spíše budování více menších ploch v exponovaných místech.
Zároveň je zásadní blízkost zastávek MHD, zejména tramvajové sítě, kterou bychom se neměli bát dále rozšiřovat. Skvělým příkladem z praxe je kavárna na konečné tramvaje č. 1 na Slovanech. Ta se velmi rychle proměnila v populární a živé komunitní centrum pro celé okolí.
K oživení dalších míst postačí základní znalosti urbanismu a aktivní zapojení obyvatel prostřednictvím participativních rozpočtů. Právě tato forma zapojení občanů do veřejného rozhodování, kdy radnice vyčlení finance na konkrétní projekty a sbírá podněty přímo od lidí, je cestou k funkčnímu městu.
Bez živnostníků se život do ulic nevrátí
Z řady městských parků se staly „no-go zóny“, do kterých se v podvečerních hodinách odváží vstoupit jen pár běžců. Už dávno nejde o místa, kam by přirozeně mířily maminky s dětmi, přátelé na piknik nebo lidé, kteří si chtějí v klidu přečíst knihu. Z parků zmizel život, a tak začaly lákat přesně ty skupiny osob, které nechtějí být viděny, natož kontrolovány policií.
Místo neustálého posilování hlídek a kamerových systémů často postačí jeden aktivní podnikatel a jeho provozovna. Právě on má totiž největší zájem na tom, aby okolí jeho podniku bylo čisté, bezpečné a lákalo nové zákazníky. Bude to on, kdo nahlásí případnou závadu, nepořádek nebo porušování protialkoholní vyhlášky. Parky nemusí být jen přehlídkou prázdných laviček. Mohou hostit kavárny, foodtrucky, kiosky a – pro milovníky plzeňského piva – i pivní zahrádky, které jsou běžnou součástí německých měst.
Potenciál transformace je všude
Příležitost k proměně nevidíme jen v parcích. I v husté zástavbě lze vybudovat kreativní a lákavý prostor. Inspirací nám může být lisabonská „Pink Street“, budapešťská Szimpla Kert nebo varšavský Targ Śniadaniowy – místo, kde se v létě pravidelně konají oblíbené snídaňové trhy.
Veřejný prostor patří nám všem. Neměli bychom se mu vyhýbat, ale naopak ho aktivně transformovat pro potřeby moderní společnosti. Město má k dispozici celou řadu nástrojů, jak tyto kroky podpořit. Nesmíme se spokojit s výčtem důvodů, proč něco nejde. Jak praví známé heslo: „Kde je vůle, tam je cesta.“
Jan Chovanec, komentátor podcastu Vyšší bere
