V Červeném Hrádku byl slavnostně odhalen památník významného československého důstojníka, legionáře a účastníka obou světových válek, generála Josefa Ereta. Pietní místo vzniklo v Hrádeckém parku nedaleko jeho rodného domu jako připomínka statečnosti a vlastenectví.
„Jsme rádi, že můžeme připomenout velmi zajímavý příběh tak významné osobnosti, kterou generál Eret bezesporu byl. Návrh památníku jsme konzultovali s rodinou pana generála. Původně jsme uvažovali o pamětní desce, která by byla umístěna na jeho rodný dům. Bohužel v okolí domu není dostatečně velký prostor, aby se tady lidé mohli zastavit a dozvědět se o jeho osudu více,“ říká starosta čtvrtého plzeňského obvodu Tomáš Soukup. Autorem památníku je architekt Luděk Míšek z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. „Památník se skládá ze dvou kvádrů, které jsou protnuty nerezovými tyčemi. Některé tyto tyče jsou přerušené. Tato přerušení symbolizují odtržení pana generála od rodné země a jeho vynucený exil,“ uvedl architekt Luděk Míšek.
Josef Eret se narodil 30. října 1892. Po studiích a roční vojně se stal krátce učitelem, po vypuknutí první světové války musel nastoupit do rakousko-uherské armády. Padl do srbského zajetí a v roce 1918 vstoupil do československých legií v Itálii. O dva roky později studoval na Vysoké škole válečné a pak působil jako vysoký štábní důstojník. V roce 1935 zastával místo ve vojenské kanceláři prezidenta T. G. Masaryka, pak spolupracoval s prezidentem Edvardem Benešem. Od roku 1937 u pluku v Jindřichově Hradci připravoval ve svěřeném úseku opevnění proti vpádu Německa. Po mnichovské dohodě se zapojil do odboje, spolupracoval s prezidentem Emilem Háchou. Připravoval Pražské povstání a v květnu 1945 se stal velitelem pro oblast Praha-západ. Po válce vedl vojenské oddělení vyslanectví Československa ve Vídni. Když se po převratu v roce 1948 dozvěděl o svém chystaném zatčení, emigroval do USA. V Československu byl degradován na vojína a označen za zběha. V USA se zapojil do třetího odboje a byl členem exilových a krajanských organizací. Zemřel 15. března 1973.
