Chorvatsko zažívá na začátku hlavní letní sezony nepříjemné vystřízlivění: turisté ruší část rezervací, zejména ve Splitu, a majitelé apartmánů s nerealisticky nastavenými cenami musejí zlevňovat. Chorvatské turistické sdružení připouští slabší výhled poptávky na červenec a srpen a klíčový význam poměru cena/výkon.
Klíčovým důvodem je euro. To země přijala roku 2023. Jednotná evropská měna zvyšuje inflaci v Chorvatsku hned několika způsoby, jak dokládají akademické studie z poslední doby. Představme si tři z nich.
Měnověpolitický kanál inflačního působení eura v Chorvatsku ilustruje studie „How Fitting is ‘one-size-fits-all’? Revisiting the Dynamic Effects of ECB’s Interest Policy on Euro Area Countries“ (https://crawford.anu.edu.au/sites/default/files/2025-01/77_2024_Wachter_Proano_Pena_0.pdf) z roku 2024.
Autoři pro země eurozóny počítají hypotetické národní sazby podle Taylorova pravidla a porovnávají je se skutečnou sazbou Evropské centrální banky (ECB). Ukazují, že jednotná sazba ECB často neodpovídá inflaci a výstupové mezeře jednotlivých členských zemí eurozóny. Pro Chorvatsko je zásadní.
Podle červnového rychlého odhadu Eurostatu činí chorvatská inflace 4,2 procenta, zatímco inflace eurozóny 2,8 procenta. ECB přitom od minulého měsíce drží depozitní sazbu na 2,25 procenta a hlavní refinanční sazbu na 2,40 procenta. Dosadíme-li do Taylorova pravidla použitého v zmíněné studii letošní chorvatská data, vychází sazba kolem 4,9 procenta. Chorvatsko by tedy s vlastní měnou teoreticky potřebovalo sazbu asi o 2,5 procentního bodu vyšší, než je nynější hlavní sazba ECB. Protože takto vysokou sazbu nemá, sílí inflační tlaky.
Dále, turistický kanál inflačního působení eura v Chorvatsku rozebírá letos publikovaná studie „Currency Conversion Effects: Insights into Tourist Attitudes towards Croatia’s Entrance to the Euro Area“ (https://czasopisma.uni.lodz.pl/tourism/article/view/24623).
Autoři na vzorku 939 respondentů zkoumají, jak přechod z národní měny, kuny, na euro změnil postoje turistů k cenám v Chorvatsku. Zjišťují, že více než čtyři pětiny respondentů očekávaly po zavedení eura růst cen v cestovním ruchu. Euro tedy vyvolává tlak na růst inflace v Chorvatsku nejen skrze ztrátu vlastní měnové politiky, leč též skrze navýšení inflačních očekávání mezi turisty a zhoršení jejich vnímání cenové dostupnosti Chorvatska. Jde tak trochu o sebenaplňující se proroctví: protože turisté po vstupu do klubu jménem eurozóna předpokládali růst cen, jejich související určité vyšší ochoty utrácet víc využili ke šponování cen chorvatští hoteliéři či tamní provozovatelé restaurací, pohánění navíc z pohledu potřeb Chorvatska již zmíněnou přespříliš uvolněnou měnovou politikou ECB – než narazili a naráží na strop.
Náraz do stropu je s eurem patrnější. Protože turisté si snáze porovnají ceny v Chorvatsku s cenami v taktéž eurových Řecku či třeba Itálii.
Třetí zásadní střípek do mozaiky chorvatské eurové drahoty poskytuje loňská studie „Monetary Contraction and Rising Interest Rates in the Croatian Economy – Has the Rise in Interest Rates in Croatia Contributed to the Collapse of Inflation?“ (https://ideas.repec.org/a/avo/emipdu/v34y2025i2p645-670.html).
Autoři konstatují, že vstupem do eurozóny Chorvatsko předalo měnovou politiku ECB a s jejím odevzdáním do německého Frankfurtu ztratilo možnost dosáhnout silnější měnověpolitické restrikce – tedy účinnějšího tlumení inflačních tlaků – pomocí vlastních nástrojů, i jiných než jsou základní úrokové sazby (jde například o stanovování povinných minimálních rezerv).
Sečteno, podtrženo, když má Chorvatsko inflaci výrazně nad průměrem eurozóny, ale sazbu stejnou jako Německo či Francie, měnová politika je pro něj příliš měkká – a neúčinná. A když turisté zároveň vidí eurem vyšponované ceny rovnou právě zase v eurech, ztráta cenové iluze se rychle mění v rušení rezervací, čekání na last minute a tlak na slevy apartmánů.
