Zatím marně vyhlíží česká gastronomie lepší časy, vůbec nejhorší je situace hospod na vesnicích a v menších městech. Po dvou covidových letech loni do jejich podnikání výrazně zasáhl růst cen prakticky všech vstupů, který vesničtí restauratéři nemohou plně přenášet na své hosty. Mnoho provozovatelů se tak potýká s tíživou ekonomickou situací a snaží se ze všech sil zachovat hospodu jako tradiční místo setkávání lidí na venkově. Celkem se podle dat Plzeňského Prazdroje za poslední 4 roky počet vesnických hospod snížil o 15 %. To je o polovinu více, než kolik ubylo provozoven ve městech nad 100 tisíc obyvatel.
Nejohroženějším druhem současné gastronomie jsou jednoznačně vesnické hospody, které jsou ale tradičně důležitou součástí společenského života na venkově. Podle dat obchodního týmu Plzeňského Prazdroje je právě v sídlech s méně než 5 000 obyvateli situace nejhorší a úbytek hospod nejmarkantnější. Za poslední 4 roky z gastronomické mapy českého venkova zmizelo více než 1300 zařízení, tedy 15 % vesnických hospod. Z toho jen v minulém roce skončilo přes 250 venkovských pohostinství.
Kromě propadu absolutního počtu podniků svědčí o zhoršující se situaci tohoto segmentu i další data. Tak například v roce 2019 navštívilo vesnickou hospodu alespoň jednou za 14 dní 67 % lidí, loni už to bylo jen 62 %. A snižuje se také jejich frekvence, návštěvy hospod nejvíce ze všech omezili právě lidé v obcích do 5 000 obyvatel. „Na celou gastronomii dopadá razantní růst cen vstupů. Ale zvláště hospodští na vesnicích musí velmi citlivě zvažovat koncové ceny pro spotřebitele, protože ti jsou na jakékoliv navýšení výrazně senzitivní. Zároveň mnoho lidí na vsích a v menších městech přešlo na pití piva v domácím prostředí – v garážích nebo na zahrádkách. A nové hosty shánějí hospodští na vesnicích velmi těžko,“ říká Tomáš Mráz, obchodní ředitel Plzeňského Prazdroje.
Podle průzkumu Prazdroje mezi 856 hospodami více než sedmnáct procent restauratérů zvažuje, zda bude v provozování svého podniku pokračovat. Nejpesimističtější jsou právě hospodští z vesnic. „Zatímco ve větších městech často končící hospodu převezme nový nájemce a její provoz třeba s nějakou obměnou znovu rozjede, na vesnicích je to mnohem problematičtější. Uzavření hospody většinou znamená její definitivní konec,“ uvádí agrární analytik a ekonom Petr Havel.
Plzeňský Prazdroj se snaží hospodským na vsích maximálně pomáhat „Naším cílem je udržet hospody v co největším počtu obcí. Jsou totiž jedním z mála míst, kde se místní mohou scházet k debatám a kde se konají i společenské a další akce. Spolu s kostelem a vesnickým fotbalem, který také podporujeme, jsou to tradiční body, kde se vždy vytvářela místní pospolitost,“ dodává Tomáš Mráz.
S tím, že má hospoda na venkově rozměr nejen ekonomický, ale i sociální, souhlasí i ekonom Petr Havel. „Vesnická hospoda je často jediným místem, kde najdete skutečně pestrou směsici lidí nejrůznějších povolání a názorů. Hospodští tak často drží hospodu, aby zachovali místo setkávání pro místní i přespolní,“ doplňuje Petr Havel.
Proto Prazdroj už šest let provozuje program pro podporu venkovských hospod s názvem Vesnice. Investoval do něj již téměř 28 milionů korun, nejvíc přitom loni, přes devět milionů. Do projektu může vstoupit jakákoli místní hospoda, která odebírá piva z Prazdroje a zároveň je situovaná v obci do 5 000 obyvatel. Celkem se již zapojila tisícovka hospod a pivnic, což je více než 13 % všech vesnických hospod v Česku. „Pomáháme hospodám rozvíjet jejich podnikání. Spolufinancujeme třeba nové fasády nebo venkovní zahrádku. Zároveň spolu s nimi pořádáme speciální akce, třeba oslavu dožínek, aby měli lidi další důvod k návštěvě. Když totiž hospody udělají něco navíc, je velká šance, že hosté přijdou, a jim se zvýší tržby. To se děje vlastně všem, kteří jsou zapojení do našeho programu. Ale i tak je to pro ně náročné v současných ekonomických podmínkách, kdy často balancují na hranici profitability,“ dodává Tomáš Mráz.
