Před úvodním podnikem domácího šampionátu, kterým byla dubnová Milkservis Ralllye Šumava Klatovy, si přál plzeňský automobilový závodník Václav Pech jezdit v premiérové sezoně s vozem Citroën C3 Rallye 2 v celkovém pořadí do pátého místa. A to se mu do puntíku vyplnilo, i když se během soboty dokonce několikrát vyhoupl na bronzový stupínek, nakonec bral pátou příčku.
A alespoň podle úsměvů, které rozdával při zastávkách v servisní zóně v Janovicích nad Úhlavou, vypadal spokojeně. Vyzněl tak i první rozhovor po závodě, teď už se chystá na Rallye Český Krumlov, která se pojede 23. a 24. května.
„Řekl bych, že nervozita před startem Šumavy byla mnohem větší, něž kdykoliv jindy. Museli jsme myslet na spoustu nových věcí, které když nemáte zažité vás brzdí a připravují o koncentraci,“ připustil 48letý automobilový závodník Václav Pech. „Možná i proto jsem hned na první rychlostní zkoušce udělal jezdeckou chybu,“ doplnil.
Povídejte, co se tam přihodilo?
V rozbláceném úseku jsem vyjel s citronem mimo cestu. Naštěstí tam nebyl ani pařez ani kámen a my mohli po vycouvání zpět pokračovat. Navíc po těžké havárii Adama Březíka, byla tato rychlostka zrušena a časy z ní anulovány, takže jsme nenabrali ztrátu.
A také jste se v sobotní sekci rvali o třetí příčku, což mnohé v servisu překvapilo...
Ani my jsme to nečekali. (úsměv) Každým ostrým kilometrem, jsem nové auto chápal lépe a víc a víc se s ním kamarádil. Ještě budeme muset pracovat na doladění podvozku. Bylo několik momentů, kdy to nebylo podle mých představ, ale jinak mám z řízení citroëna větší radost, než jsem čekal.
Ale ještě asi nemůžete říct, že už jste si citroën dokonale osahal?
To ne, pořád je to v běhu. Zdaleka ještě nejsme ve fázi, že bych mohl říct, že auto využívám nebo že s ním jedu na hraně, jako jsem byl zvyklý třeba s focusem pět let zpátky.
V čem je největší rozdíl při řízení citroënu oproti Fordu Focus WRC?
Focus byl o patnáct centimetrů delší a o dva centimetry užší, to je naprosto zásadní věc. Dnešní moderní auta mnohem víc drží v zatáčce. Ani já jsem si neuměl představit, co jsou pouhé dva centimetry schopné udělat. Zcela se změnilo chování auta, které má vliv i na styl jízdy. Jedete na mnohem větší hraně, můžete se do něj v zatáčce víc opřít. Můžu jí projet mnohem rychleji, než jsem zvyklý. Potřebuju však ještě najít hranici té rychlosti. A je otázka, jestli jsem toho v mém věku ještě schopný. (úsměv)
Ale určitě se o to budete chtít minimálně pokusit ne?
Jasně, pro nás je to nová výzva, máme jinou techniku. Mě i všechny v týmu baví na autě pracovat, přizpůsobovat ho našemu standardu. Máme spoustu práce, ale je to hezký, je za námi vidět posun. Vždycky když něco změníme, tak je to poznat. Někdy k horšímu, jindy k lepšímu. Ale máme novou motivaci, abychom auto vylepšili a pro nás s Petrem (spolujezdec Uhel – pozn. red.) je obrovská výzva naučit se ho řídit, abychom byli konkurenceschopní. I když to se s sebou nese i komplikace.
Co třeba?
Největší komplikaci, kterou musíme do příště vyřešit mám zatím při brždění. Brzdný účinek u tohoto auta je tak velký, že lehce vyjíždím ze sedačky i přes všechny hodně utažené pásy. Pak se musím vždy posunout zpět, a to rozhodilo jinak klidného Petra tak, že v servisu na rallye Šumava Klatovy sháněl suchý zip, který mě chtěl nalepit na zadek. (úsměv)
Když se vrátíme na vážnější notu, kterému z vašich předchozích vozů je řízení citroënu nejblíže?
Jednoznačně Mini Cooperu, ale ten byl výrazně pomalejší motoricky. Měl omezený motor restriktorem 30 mm, teď máme 32 mm, což se může rovnat rozdílu padesáti koňských sil. Ale jinak se citroën chová po technické stránce velmi podobně jako Mini Cooper.
