Byl to jeho rok. Plzeňský badmintonista Jan Louda vyhrál mistrovství České republiky, ovládl prestižní mezinárodní turnaj Czech Open v Brně, vozil medailová umístění z turnajů na evropském okruhu, ve světovém žebříčku se posunul o neuvěřitelných sedmdesát míst! Na konci prosince mu patřila 111. pozice, je na dohled elitní stovky. Skvělá bilance. „Určitě to byl nejúspěšnější rok mé dosavadní kariéry,“ bilancuje plzeňský rodák Louda, hráč extraligového BA Plzeň a česká badmintonová jednička. A to na konci dubna oslaví teprve třiadvacáté narozeniny.
Co dál, kam se upínají vaše plány v roce 2022?
Samozřejmě chci na loňské výsledky navázat. Především se kvalifikovat se na mistrovství světa a Evropy. To jsou mé cíle, za nimi jdu.
Loni v listopadu jste triumfoval na Czech Open v Brně, když jste v turnaji dokázal zdolat i dva asijské hráče z elitní stovky. Je to váš největší výsledek?
Na konci to byly úžasné emoce, po finále jsem jen seděl a řval. Určitě je to jeden z mých největších úspěchů. Asiaté možná víceméně ovládají badmintonový svět, ale já je tak neberu. Vím, že tenhle sport řídí hlavně oni, ale nemám z nich přehnaný respekt. Moc mě baví přemýšlet nad tím, co dělá soupeři největší problémy a jak ho rozhodit z rytmu. Čekám na nejvhodnější moment a pak udeřím. To se mi v Brně povedlo.
Konec roku jste ještě vyšperkoval účastí na turnaji International Series v Miláně. Až ve finále jste podlehl šestnáctiletému Francouzi Alexi Lanierovi, zřejmě největšímu evropskému talentu, 1:2 na sety.
Rozhodly nevynucené chyby, které on nedělal, ale já jo. Připsal jsem si však důležité body do žebříčku, což mě těšilo.
Sedí na Laniera pověst jednoho z nejnadanějších badmintonistů současnosti?
Útoky, které v Itálii na soupeře stačily, on vždycky vrátil a velmi mi to znepříjemnil. Body se proti němu uhrávaly opravdu těžce, fakt vracel neskutečné věci. Má skvělý pohyb a kondičku. Myslím, že Lanier má obrovský potenciál. Dotáhne to daleko. Ale uvidíme, jak se bude dál zlepšovat.
Pomohlo vám ke stříbru i to, že v Miláně kvůli kolizi s mistrovstvím světa nestartovali ti úplně nejlepší hráči?
Konkurence opravdu nebyla taková, jako v předchozích letech. Povedlo se mi také využít dobrého losu, který jsem měl. Ale v každém zápase jsem byl já ten favorit, takže bylo důležité, že jsem tohle postavení udržel.
Připravujete se pod dohledem trenéra Josefa Rubáše, dalšího Plzeňana, ale spolupracujete také se španělským specialistou Oscarem Martínezem, kterého svaz angažoval jako šéftrenéra mládeže a garanta rozvoje. Je to dobrý krok pro český badminton?
Oscar je jedním z těch trenérů, kteří před lety stáli za vzestupem badmintonu ve Španělsku. Potýkali se tam s tím, že měli šikovné juniory, ale nedokázali to přenést mezi dospělé. Podařilo se tam nastavit systém, který vyprodukoval olympijskou vítězku a mistryni světa, a dnes se ostatní země u nich učí, jak to dělat. Takže i pro nás je to určitě správná volba.
Měl jste na konci loňského roku vůbec čas na trochu odpočinku?
Během vánočních svátků jsem si dal trošku pauzu, ale bez tréninku jsem úplně nezůstal. Na konci ledna už mě ve Uppsale čeká turnaj Swedisch Open.
