Národní park Šumava se možná brzy připojí do rodiny celosvětově uznávaných národních parků. Do té patří třeba Yellowstone, Serengeti, nově německý Barchtesgaden, ale i Národní park Bavorský les. Šumava teď potřebuje v blízké budoucnosti dosáhnout 75 % území ponechaného přírodním procesům. Pak bude součástí celosvětově výjimečných chráněných území.
„Už nyní tvoříme společně s Bavorským lesem ucelené a propojené bezzásahové území o rozloze bezmála 350 km2. Dalších více než 130 km2 divočiny leží na další části území Národního parku Šumava a čeká na propojení s touto velkou centrální oblastí. Šumava s Bavorským lesem je tak největším divokým lesním územím ve střední a západní Evropě,“ připomíná ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.
Takové divočiny není třeba se obávat. Bezmála pětatřicet let existence NP Šumava prokázala, že ponechávání velkého území přírodním procesům má v podstatě pouze pozitivní výsledky. A podobě velké divoké území bylo na Šumavě ještě před necelými dvěma sty lety. „Nejlépe je to vidět na návratu a masivním rozšiřování kriticky ohrožených druhů živočichů, ať už savců, bezobratlých, nebo ptáků. Stejně tak rostlin a hub, z nichž mnohé se v ČR vyskytují jen na Šumavě,“ říká Pavel Hubený
„Rozpad dospělého lesa a následné ponechávání dřevní hmoty na místě pozitivně ovlivňuje nejen šíření těchto druhů, ale také třeba ozdravování ledovcových jezer. Vždyť před pěti lety se do jezera Laka vrátili pstruzi a teď sledujeme návrat velmi vzácné podvodní rostliny zevaru úzkolistého do Černého a Plešného jezera,“ doplňuje mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák
Existence NP Šumava přitom potvrdila, že přírodních, bezzásahových zón se není třeba obávat. Přirozená obnova lesa po velkoplošném rozpadu funguje lépe, než obnova lidskou rukou. Plochy, které prošly generační obměnou stromové generace, nijak zásadně nemění vodní bilanci v území ani odtoky a prokazatelně se v území, ve kterém zůstává tlející dřevo, zadržuje více vody, než ve vytěžených plochách. „Také požární nebezpečí, jak ukazují odborné studie, není tak velké, jak by se mohlo s objemem tlejícího dříví zdát. Samozřejmě určité požární riziko na území národního parku existuje, ostatně jako v každém lesním porostu, ale i s tím Správa NP Šumava pracuje a v rámci spolupráce s hasiči neustále zlepšuje požární prevenci,“ vysvětluje Pavel Hubený.
Tento pozitivní trend v rámci vývoje největšího národního parku v České republice, by přitom mohly zhatit pozměňovací návrhy některých poslanců, v rámci aktuálně projednávané novely zákona o ochraně přírody a krajiny. „Tyto pozměňovací návrhy by prakticky zlikvidovaly celý Národní park Šumava. Název by možná zůstal, ale v mezinárodním měřítku bychom byli ochraně přírody k smíchu, protože s opravdovým národním parkem by to nemělo nic společného,“ zmiňuje ředitel Správy NP Šumava.
Takového možného scénáře se obávají zástupci sousedního Národního parku Bavorský les, který by přerod národního parku na fakticky hospodářské lesy negativně ovlivnil. „Obě chráněná území tvoří největší souvislé lesní chráněné území ve střední Evropě. Chráněné lesy o rozloze přes 920 km² mají mimořádnou ekologickou hodnotu a poskytují životní prostor celé řadě vzácných druhů živočichů, rostlin, hub a hmyzu. Tato změna zákona s sebou nese riziko, že významná ocenění a certifikáty, které oba národní parky získaly, jako například Transboundary certifikát nebo Evropský diplom, budou ohroženy,“ píše v dopise Pavlu Hubenému ředitelka NP Bavorský les Ursula Schuster.
V ohrožení je nejen mnoho společných výzkumných a monitorovacích projektů, za které jsme v rámci přeshraniční spolupráce mezinárodně oceňovány, ale také přeshraniční projekty za miliony EUR. „Pouze pokud budeme přírodě trvale poskytovat více prostoru, může vyhrát i člověk,“ uvádí na závěr svého dopisu Ursula Schuster.
