Povolební vyjednávání v Plzni je promarněnou příležitostí. Hnutí ANO mělo právo jednat o sestavení koalice a nikdo nezpochybňuje výsledek voleb. Otázkou ale je, proč se demokratické strany vážně nepokusily najít společnou alternativu. V kampani na sebe politici často ostře útočí, to však neznamená, že po volbách nemohou hledat společnou řeč. Právě povolební vyjednávání ukazuje, zda dokáží překonat vzájemnou nedůvěru a dát přednost programovým a hodnotovým průnikům před osobními či stranickými spory. V Plzni se to na rozdíl od jiných měst bohužel nepodařilo.
Spolupráci s hnutím ANO jsme jako koalice Chceme Plzeň na rozdíl od ostatních odmítli už během volební kampaně. Proto jsme v rámci povolební neděle vyzvali všechny úspěšné strany vyjma ANO, aby přišly k jednacímu stolu a alespoň se pokusily o dialog a spolupráci. Jedinou odpovědí bylo prezentované spojenectví mezi ANO a PRO Plzeň s podporou lidovců, které má dohromady přesnou většinu 24 hlasů v zastupitelstvu. Ani v této chvíli ovšem nebylo pozdě hledat jinou cestu. Ve městě velikosti Plzně je vládnutí s takto těsnou většinou mimořádně náročné. Silná menšina složená ze zastupitelů Chceme Plzeň, ODS a STAN mohla být skutečnou protiváhou koalice a přispět ke kvalitnější politické debatě, kontrole i odpovědnějšímu rozhodování. To ale kolegové z obou subjektů odmítli a dali přednost licitaci podmínek své účasti v koalici s hnutím ANO. To vše bylo doprovázeno obavami nebo dokonce strachem z toho, aby je u toho Roman Zarzycký nepřistihl. „Vítězem“ tohoto zbytečného závodu se stalo hnutí STAN. Není to dobrá zpráva ani pro město Plzeň, ani obecně. Zvítězily obavy, odvaha se nedostavila.
STAN přitom na celostátní úrovni vystupuje vůči ANO jako opoziční síla, zatímco jeho plzeňská organizace se rozhodla pro účast v koalici s tímto hnutím. Tento rozpor nelze přejít poukazem na specifika komunální politiky. Právě v takových chvílích se ukazuje, zda jsou politické deklarace skutečně závaznými principy, nebo jen rétorikou pro celostátní publikum. Podobně rozpačitě působí i účast místopředsedkyně celostátní KDU-ČSL v novém koaličním uspořádání. Jan Grolich přitom čelí na celostátní úrovni antikampani hnutí ANO. Nejde o upírání práva místních politiků rozhodovat samostatně, ale o otázku, jakou váhu mají deklarované postoje, když se v praxi střetnou s politickými zájmy. A pokud se na místním rozhodnutí podílí i představitelé celostátního vedení, je to víc než lokální kompromis. Je to symbol. Také ODS promarnila příležitost vymanit se z politické hry Romana Zarzyckého. Místo aby pomohla otevřít cestu k alternativě, nechala se vtáhnout do jeho povolebního scénáře. Je to další kapitola stále nekončícího příběhu ponižování ODS z jeho strany. Celkový dojem? Jako by všichni sledovali světla přijíždějícího auta a nedokázali se pohnout z místa.
Přitom Plzeň stojí před skutečnými problémy, které vyžadují odvahu a konkrétní řešení, nikoli osobní PR politiků, kteří dělají politiku jen podle lajků na sociálních sítích. Musíme čelit obchodu s chudobou, posílit podporu škol a dostupnost školních psychologů, zajistit bezpečnější dopravní prostředí ve městě, hledat cesty k dostupnějšímu bydlení a připravovat se na dopady klimatické změny a zmírňovat je, ať už si o ní myslíme cokoli. Prostě plánovat město pro budoucnost a strategicky investovat. To jsou témata, která ovlivňují každodenní život Plzeňanů a zaslouží si mnohem více pozornosti. Koalice Chceme Plzeň nabídla společné jednání, protože jsme přesvědčeni, že město potřebuje silnou a kompetentní alternativu. Ta nevznikne bez důvěry, odvahy a ochoty jednat i s těmi, s nimiž jsme se ještě nedávno přeli. Právě to je skutečná zkouška politické odpovědnosti. Vítězem tohoto představení tak je Roman Zarzycký a hnutí ANO, nikoliv občané našeho města.
Michal Vozobule, zastupitel města Plzně za Chceme Plzeň – koalici nezávislých TOP 09 a Zelených