Ledacos si člověk dokáže představit v souvislosti s českou poslaneckou sněmovnou. Pamětníci možná vzpomenou na to, že jí už předsedal traktorista, nejen kvalifikací, ale i rozhledem a erudicí. Řídili ji demagogové i docela obyčejní lenoši, ale dosud nikdy chlapík, kterého kdosi trefně označil jako komerčního fašistu balancujícího na hraně zákona.
Co víc, Tomio Okamura si hned prvním úkonem ve své nové funkci řekl o mezinárodní pozornost. Nejen rozhodnutím nechat svěsit ukrajinskou vlajku ze sněmovní budovy, ale ještě víc způsobem provedení. Chopil se role domovníkova pomocníka a s radostí se nechal natáčet, jak přidržuje štafle, čímž si vysloužil svých patnáct vteřin mediální slávy na konci televizního zpravodajství. Zároveň si však pořídil nedomýšlený kolaterální multiplikační efekt: na české sněmovně od té doby vlaje ne jedna, ale hned tři ukrajinské vlajky v oknech poslaneckých klubů opozice, navíc hledících nikoli do přece jen vedlejší Sněmovní ulice, ale přímo na Malostranské náměstí. Toť přece majstrštyk ve svém původním významu, (Meisterstück – mistrovské dílo, které musel nový tovaryš vykonat, aby ho přijali do cechu)!
Bohužel si však Tomio Okamura říká o mezinárodní pozornost vytrvale a mnohdy i s důsledky, které může odnést celá česká společnost. Mám na mysli jeho nápad, že by Česká republika měla vystoupit ze Světové zdravotnické organizace WHO). Napadlo ho to určitě hned, když se k němu doneslo, že Donald Trump první den v úřadu podepsal dekret, podle něhož mají WHO opustit Spojené státy – zakládající člen i největší sponzor (asi 16% rozpočtu). Důvodem je dle Trumpa špatné zvládání epidemie covidu-19 a očkování, svou úlohu však jistě sehrál i jeho ministr zdravotnictví Kennedy, zásadní odpůrce očkování a leckdy se zdá, že i medicíny obecně. Vzhledem k roční výstupní klauzuli mají však Spojené státy odejít z WHO až v roce 2026.
Vzápětí se k Trumpovi přihlásil i jeho věrný žák, argentinský prezident Javier Milei a o vystoupení uvažuje i maďarský premiér Orbán…. Mohl by v tomhle cechu snad Okamura chybět? Vlastně máme štěstí, že jakožto předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR má sice pravomoc nařídit domovníkovi, aby sundal ukrajinskou vlajku, ale ne vystupovat z mezinárodních organizací, jinak by to dost možná udělal ještě dřív, než šel držet ty štafle.
Každopádně ve volebním programu Okamurovy SPD stálo: „Smlouva o pandemii Světové zdravotnické organizace (WHO), o které se v současné době vyjednává, by do budoucna zmocnila WHO vyhlásit pandemii a kdykoli učinit jakákoliv omezující opatření, jako jsou „lockdowny“ a povinné očkování. ČR se k této dohodě nesmí připojit, protože by to znamenalo zbavení suverenity našeho státu.“
Okamurův požadavek se nakonec objevil v jakési soft verzi v programovém prohlášení vlády koalice, jejíž je SPD součástí. Takto končí část věnovaná zdravotnictví: „Nedopustíme přenášení rozhodovacích pravomocí z ČR na WHO – zajistíme národní suverenitu v legislativních a rozhodovacích procesech v návaznosti na tuto mezinárodní instituci.“
Nelze to chápat jinak než jako strašení, že „suverénní Česko“ raději opustí WHO, než aby se řídilo opatřeními, na nichž se shodne ostatních skoro dvě stě členů této zdravotnické organizace. Konkrétně jde o pandemickou dohodu, která se týká kooperace a rozhodně nenařizuje očkování, lockdowny a další restrikce, tak jak to tvrdí čeští antivaxeři, hojní to voliči Okamurovy SPD.
Česká republika je skrze Československo jedním ze zakládajících členů WHO a zanechala v této organizaci i nesmazatelnou stopu zásluhami profesora Rašky i dalších českých zdravotníků o eradikaci pravých neštovic. Očkováním, připomeňme si.
Klasický sobec si jednoduše řekne, že nemáme nejmenší důvod být členy organizace, z jejíž činnosti mají prospěch především chudé a rozvojové země. Rozumně uvažující člověk si uvědomuje, nejen že je naší morální povinností těmto zemím pomáhat (i když jsme žádné kolonie neměli), ale také že i my minimálně z expertízy WHO těžíme.
Vymezovat se vůči WHO i strašit, že z ní vystoupíme pod záminkou ohrožení státní suverenity, je nejen chyba, ale hlavně hloupost. Nejsou to zrovna nadějné vyhlídky, když je Okamura dokázal prosadit i do programového prohlášení vlády.
