Pátá příčka v úvodním podniku sezony na domovské Rallye Šumava Klatovy a pak už jen samá horší umístění. Taková je bilance posádky plzeňského EuroOil teamu Václav Pech – Petr Uhel v premiérové sezoně s vozem Citroën C3 Rally2. Ale 11. místo v celkové pořadí a páté mezi Čechy na srpnové Barun Rallye, podniku mistrovství Evropy, dává naději na lepší zítřky.
„Nemyslím si, že s jiným autem kategorie R5 by to bylo výrazně jiné. Teď už bych řekl, že jdeme s citroënem správným směrem. Víme, kam se zase posunout,“ prohlásil Václav Pech. „Motivací je zase se zkusit vrátit zpátky někam na medailové pozice,“ doplnil 48letý plzeňský jezdec s tím, že se potřebuje s novým vozem ještě víc sžít.
I proto absolvuje plzeňská posádka v této sezoně i víc závodů ze seriálu mistrovství ČR ve sprintrally. Pech s Uhlem byli druzí doma v Plzni a třetí v Příbrami, první zářijovou sobotu ve Vyškově. Pak je ještě ve druhé polovině září čeká Invelt Rallye Pačejov, poslední podnik mistrovství ČR v rallye, a tradiční exhibiční závody jako Setrkání mistrů na autodromu v Sosnové nebo Pražský rallyesprint.
Jaké jsou vaše dojmy z první sezony s vozem Citroën C3 Rally2?
Zatím mi to moc nejde, i když cítím, že auto je dobré, má potenciál. Ale já jsem se zatím nesžil se systémem kategorie R5, auto se chová odlišně od focuse. Vlastně celou kariéru jsem jezdil s vozy, které se chovaly trošku jinak.
Zkuste popsat v čem vidíte největší rozdíl?
Tahle novodobá auta sice mají trošku slabší výkon, ale podvozkem sedí a já jsem zatím nenašel správné nastavení, abych já autu věřil a mohl jsem s ním jet rychleji. Nemyslím si, že jedeme úplně pomalu, ale cítím, že ho nevyužívám úplně. Pořád na tom pracujeme. Jdeme postupnými krůčky, mám z jízdy poslední dobou větší a větší radost.
Nelitujete, že jste před sezonou zvolil právě citroën?
Ne, absolutně ne. Ona jiná možnost ani nebyla, než se vrátit do kategorie R5. Citroën jsme vybrali, protože se mi líbil nejvíc, nejvíc mi padl do ruky. Navíc přístup Francouzů byl dobrý, takže nebylo co řešit. Nemyslím si, že s jiným autem kategorie R5 by to bylo výrazně jiné.
Dá se říct, v čem na konkurenty ztrácíte nejvíc?
V každé zatáčce cítím, že nejedu tak, jak bych mohl. Je to jen o tom, získat důvěru, abych se naučil auto správně ovládat. Nebo případně nastavit podvozek tak, abych věděl, že když mi to uteče, že auto budu pořád řídit.
Můžete se inspirovat od jezdců, kteří závodí s Citroën C3 Rally2 v zahraničí?
To nejde. Jednak vám z předních jezdců neprozradí nastavení a okoukat to nejde. Všechno si musíte vyzkoumat sám, systémem pokus – omyl a jít vlastní cestou. Teď už bych řekl, že jdeme správným směrem. Víme, kam se zase posunout.
A co s vámi dělá, když po letech nejezdíte o úplně nejvyšší příčky?
Paradoxně je to malinko jednodušší. Nemusím jet pořád na hraně riziky nebo dokonce lehce za ní, protože ani to by nestačilo. Jedu víc v klidu a soustředím se, abych posouval svoje sžití s autem.
I když to přináší víc práce a také času na tréninku, vypadáte, že vás závodění baví?
Určitě. Mám do závodění zase o trošku větší chuť. Motivací je zase se zkusit vrátit zpátky někam na medailové pozice. Takže je to pro mě hnací motor.