Dojemné setkání zažili ostravští letečtí záchranáři. Na jejich základnu v Ostravě-Zábřehu přišel muž, kterého před více než rokem doslova přivedli zpátky k životu. Společně si připomněli dramatické chvíle z jara 2024, kdy u něj došlo k náhlé zástavě oběhu.
Tehdy 69letý muž zkolaboval v jedné z obcí na Opavsku. Jeho blízcí okamžitě zavolali na tísňovou linku 155 a pod vedením operátorky začali s kvalitní resuscitací. To byl první správný krok k záchraně jeho života.
David Koudelka, zasahující lékař: "V dubnu 2024 jsme byli aktivováni jako druhá posádka ke staršímu muži s náhlou zástavou oběhu. Po volání na linku 155 z místa události byl vyslán školený zachránce v rámci dobrovolných hasičů, lékařská posádka pozemní a letecká záchranná služba. Zafungoval ten řetězec, kdy již svědkové události a pak první lékařská posádka prováděli nepřímou srdeční masáž, na kterou my jsme navázali."
Lukáš Humpl, mluvčí ZZS MSK: „První záchranáři byli u pacienta během pěti minut od převzetí výzvy k zásahu. Pozemnímu lékařskému týmu a posádce vrtulníku se během rozšířené resuscitace podařilo obnovit činnost srdce a muže předali k další léčbě v ostravské fakultní nemocnici.“
Dnes se někdejší pacient těší dobrému zdraví a rozhodl se osobně poděkovat týmu leteckých záchranářů. Na základně v Ostravě-Zábřehu se setkal s oběma lékaři, kteří tehdy vedli resuscitaci, i s jedním ze záchranářů, kteří tvořili zásahový tým.
Lukáš Humpl, mluvčí ZZS MSK: „Podobná setkání jsou velmi důležitá také pro záchranáře. Tvoří cennou zpětnou vazbu na jejich náročnou práci a ukazují, že námaha, kterou vynakládají, není marná, ale vede k záchraně konkrétního člověka.“
David Koudelka, zasahující lékař: "Velice důležité u takových situací je volat přímo národní číslo zdravotnické služby 155, kde přijímá hovor školená dispečerka, zdravotnický pracovník, který umí vytěžit toho volajícího a zjistit co nejvíce informací k té události. A také umí pomáhat s první pomocí přes telefon. Nebo telefonicky asistovanou neodkladnou resuscitaci.
Záchranáři často zasahují v kritických situacích, kdy není prostor pro následné informace o pacientech. Možnost vidět někoho, komu jejich práce zachránila život, je pro ně silným potvrzením smyslu jejich každodenní služby.
