Už od dětství ho fascinovaly erby, obrazy předků i příběhy antického světa. Dnes Nikolaus Paul Esterházy sám vytváří umění, které propojuje historii s výtvarným uměleckým stylem. Malíř, restaurátor, spisovatel, heraldik a potomek šlechtického rodu vypráví o tom, jak ho rodinná historie inspirovala k celoživotní tvorbě.
Vaše jméno nese silný historický odkaz. Jak jste se dostal k výtvarnému umění – byl to přirozený vývoj, nebo spíše rozhodnutí v určitém životním bodě?
Ano, naše rodina je pevně spjata s historií Uherského království již od 12. století. Jedním z mých nejvýznamnějších a nejoblíbenějších předků byl Mikuláš hrabě Esterházy z Galanty a Franka, který byl v roce 1625 zvolen za uherského palatina. V naší rodině však byli také maršálové, královští komorníci, tajní radové, diplomaté, biskupové a samozřejmě nechyběli ani talentovaní hudebníci a výtvarní umělci. Přestože můj dědeček byl dítě z druhého manželství a jeho podíl na rodinném majetku byl nejmenší, po roce 1948 přišel úplně o všechno. Přežíval ve velmi skromných podmínkách, jako každý aristokrat, který odmítl opustit tehdejší socialistické Československo. Vrozená elegance, cit pro estetiku a výtvarné umění ho ale nikdy neopustily. Postupem času ve svém malém třípokojovém bytě vybudoval sbírku umění a knih, kterou tvořily obrazy a grafiky našich předků i významných osobností antického světa.
Sám byl velmi talentovaným umělcem, ale za socialistického režimu neměl možnost svůj talent plně projevit. Když zemřel, zanechal po sobě rozsáhlou sbírku uměleckých děl, kterou převzal můj otec. Právě tehdy jsem začal vyrůstat obklopen vším tím barokním a antickým uměním. Postupně jsem si začal uvědomovat, že lidé a děje zachycené na obrazech a grafikách jsou něčím výjimeční, jinak by umělec nestrávil dlouhé hodiny prací, aby takové dílo vytvořil. To ještě více podnítilo mou zvědavost a začal jsem prozkoumávat každý detail na obrazech. To mi zůstalo dodnes, dokážu strávit hodiny v galerii prohlížením obrazů a všímat si každého detailu a každého tahu štětcem. Když jsem si jako malý prohlížel obrázky a ilustrace v knihách, chodil jsem pořád za tátou a na všechno se vyptával. Mít spoustu otázek je důležité, ale mít někoho, kdo vám na všechny otázky odpoví, je ještě důležitější. Vzhledem k tomu, že můj otec studoval historii a umění, vždy měl odpovědi na všechny mé otázky.
Nejvíce mě zajímalo, proč se u jmen našich předků pravidelně opakují malé obrázky a u jmen našich příbuzných se opět opakují jiné malé obrázky. Otec mi vysvětlil, že ten malý obrázek je náš rodový erb a že každý aristokraticky rod má svůj erb, který ho reprezentuje. Byl jsem z toho tak nadšený, že jsem hned začal kreslit ten náš. Otec měl velkou radost, když jsem v šesti letech začal projevovat zájem o heraldiku, a koupil mi krásně ilustrovanou knihu od Karla-Alexandra von Volbortha. Ve škole mě výtvarná výchova moc nebavila, ale přesto mé kresby a malby patřily k nejlepším ve škole a mé práce byly vždy vystaveny mezi pracemi z vyšších ročníků. Můj třídní učitel trval na tom, abych chodil do soukromé umělecké školy. A právě tam jsem se začal umění věnovat naplno. Umělecká škola pro mě měla určitě velký význam, protože jsem mohl objevit a vyzkoušet všechny výtvarné techniky i krásu užitého umění.
Jste nejen malíř, ale také spisovatel, restaurátor, heraldik a ředitel rodinné organizace. Která z těchto rolí vám je nejbližší a jak se navzájem prolínají?
Začnu tím, na co mám nejméně času, a to je psaní. Už nějakou dobu mám rozpracovanou velkou dvousvazkovou knihu Pověsti, která čeká na vydání. Pracuji také na knize o historii naší rodiny a na knize o heraldickém umění, kterou chci inspirovat budoucí umělce nebo historiky. Malířství a restaurátorství spolu úzce souvisejí. Restaurátorství spojuje výtvarné umění, klasická řemesla a studium historie. To vše je mi velmi blízké, takže to ani nepovažuji za práci, ale spíše za něco, co mě naplňuje a při čem mohu velmi dobře relaxovat.
Přestože se malbě věnuji již více než 20 let, díky neustálému pracovnímu vytížení se mi podařilo vytvořit maximálně dva obrazy za rok, které si rychle našly své majitele, ať už mezi aristokratickými rodinami nebo u sběratelů umění. Jako ředitel rodinné neziskové organizace spravuji rodinné sbírky a v současné době připravujeme několik výstav. V letošním roce si připomínáme 400 výročí zvolení Mikuláše hraběte Esterházyho za Uherského palatina a zároveň se naše putovní výstava Hraběte Esterházyho přesouvá do Draškovičova zámku v Čachticích. Čachtice jsou velmi známé díky hraběnce Alžbětě Báthoryové, ale jsou také proslulé svým vynikajícím vínem a krásnou přírodou Čachtických Karpat, proto bych rád pozval vaše čtenáře, aby přijeli a objevili tento krásný kout Slovenska.
V květnu jste představil svou novou kolekci obrazů Antický Řím 2024 v Praze a vaše aktuální výstava s názvem Rok MMXXIV byla představena v červenci v Bratislavě. Na co se mohou návštěvníci těšit?
V roce 2024 jsem ukončil dlouhodobou spolupráci s muzejní organizací na Slovensku a díky tomu jsem se mohl po dlouhé době odpoutat od náročných pracovních povinností. Za poslední roky jsem měl připraveno mnoho skic, které jen čekaly na svou realizaci. Bylo to náročné, ale za půl roku se mi podařilo namalovat deset olejomaleb a vznikla tak moje nejucelenější kolekce obrazů s názvem Antický Řím 2024. Tuto kolekci jsem představil v Praze na samostatné výstavě v centru ArtBotič, kde měly mé obrazy velký úspěch a dostal jsem mnoho nabídek na další výstavy od české aristokracie. Moje současná samostatná výstava v Galerii Martineum v Bratislavě s názvem Rok MMXXIV mapuje celou mou tvorbu od heraldiky, jednoduchých perokreseb až po olejomalby, které mám v současné době k dispozici.
Protože je o mé obrazy velký zájem a putují do celého světa, musel jsem si některé ze svých děl pro tuto výstavu vypůjčit od lidí, kteří je mají ve svých soukromých sbírkách. Tato výstava je jedinečná svým rozsahem a potrvá do 31. července. Pokud tedy budete mít cestu do Bratislavy, určitě navštivte Galerii Martineum, která se nachází vedle Katedrály sv. Martina. Toto místo je velmi významné nejen pro celé Uhersko, ale především pro naši rodinu, protože přesně před 284 lety zde ostřihomský arcibiskup Imrich hrabě Esterházy korunoval Marii Terezii.
Výstava Antický Řím 2024 se zaměřuje na významné postavy starověkého Říma, jako jsou Caesar, Augustus, Cicero či Marcus Aurelius. Jak jste vybíral osobnosti, které ztvárníte?
Umělecké dílo odráží vnitřní i vnější svět duše umělce. A jak jsem se zmínil na začátku, svět antického umění i řecké a římské historie mě formoval už od dětství. Dlouho jsem studoval dějiny starého Říma a stále objevuji nový a nový materiál, ze kterého mohu čerpat. Výběr osobností, které jsem chtěl výtvarně ztvárnit, tedy nebyl vůbec obtížný a je velmi pravděpodobné, že v budoucnu namaluji ještě další pokračování této velmi úspěšné kolekce Antický Řím 2024.
Vaše obrazy kombinují černobílý portrétní styl s výraznými barevnými tóny. Jak byste charakterizoval svůj výtvarný rukopis?
Už dávno jsem pochopil, že pokud je někdo talentovaný a zručný umělec, nezaručuje to, že bude úspěšný. Protože základem úspěchu každého umělce je, když si vytvoří vlastní jedinečný styl, díky kterému je snadno rozpoznatelný pro širokou veřejnost. Mně se to povedlo až ve 32 letech. V té době jsem začal digitalizovat naše rodinné sbírky, a když jsem zpracovával grafiky ze 17. a 18. století, otevřel jsem jednu z nich v grafickém programu a začal sem ji upravovat. Něco jsem odstranil, něco jsem zvýraznil nebo nechal jen v náznacích. S výsledkem jsem byl tak spokojen, že jsem si ho musel vytisknout, byla to konkrétně grafika Bratislavského hradu.
Pro tisk jsem použil kvalitní grafický papír, ale stále tomu něco chybělo, byl to jen tisk na papír. Chyběla tomu hloubka klasické malby, a tak mě to napadlo. Obraz jsem překreslil na plátno a namaloval černou olejovou barvou. Protože jsem použil jen jednu barvu, musel jsem dělat velmi přesné tahy, což jsem si dostatečně nacvičil při malování heraldických symbolů. Kdyby mi ruka trochu ujela, bylo by velmi obtížné to opravit, protože jsem chtěl použít pouze jednu barvu, abych zachoval strukturu šepsovaného plátna a vytvořit tak určitou patinu. Stále jsem však nebyl zcela spokojen, obrázek byl pouze černobílý, chybělo mu něco moderního a poutavého, proto jsem zvolil sytou a výraznou barvu pozadí.
S výsledkem jsem byl tak spokojen, že bych na obraze už nic neměnil, a to je věc, která se ne vždy podaří, umělec často není se svým dílem spokojen a vždy najde něco, co by chtěl upravit nebo změnit. Byl jsem tak potěšen, že jsem fotografii obrazu rozeslal svým přátelům po celém světě a začal jsem dostávat velmi pozitivní recenze. To mě přimělo pokračovat a rozvíjet tento styl. Kdybych měl charakterizovat svůj umělecký rukopis, byl by to antický pop-art, protože samotný pojem pop-art lze definovat jako něco populárního a masového. Zaměřuji se na populární osobnosti a důležitá místa Evropské historie, která jsou známá masám, takže název antický pop-art je asi nejvhodnější.
Výtěžek z prodeje obrazů chcete využít na financovaní neziskové rodinné organizace. Co máte v plánu vytvořit?
Když jsem přemýšlel, jak financovat naši neziskovou rodinnou organizaci, rozhodl jsem se zpřístupnit své obrazy široké veřejnosti prostřednictvím prodejních výstav. Tím chci získat peníze na vybudování Muzea hraběte Esterházyho a dát tak naší putovní výstavě stálé místo. Na Slovensku a v Maďarsku měla naše rodina řadu krásných zámků, které jsou nyní v soukromém nebo státním vlastnictví, ale jedno mají společné – většina z nich je ve velmi špatném stavu. Proto pro mě není těžké najít vhodné místo pro zřízení rodinného muzea, ale oprava zámečku je finančně náročná. Naše muzeum bych jistě mohl snadno financovat z prodeje rodinných sbírek, ale ty mají pro naši rodinu nevyčíslitelnou hodnotu a jsou pro nás nenahraditelné.
V katalogu zmiňujete připravovanou kolekci Antické Řecko 2025. Můžeme se těšit na pokračování tohoto historicko-uměleckého konceptu?
Rozhodně ano! Jak jsem již zmínil, moje kolekce Antický Řím 2024 měla obrovský úspěch a obrazy si našly široké publikum, a to nejen v řadách odborníků, ale i široké veřejnosti, a proto jsem se rozhodl pokračovat. V připravované kolekci Antické Řecko 2025 se můžete těšit na mé ztvárnění řeckých filozofů, válečníků, ale i postav ze starých řeckých bájí a pověstí. Na mé aktuální výstavě Rok MMXXIV v Bratislavě mají premiéru dva obrazy z této kolekce, a to obraz Alexandra Velikého a obraz Achillea.
