Posázaví není jen pro trampy a vodáky


Posázaví máme už tradičně spojené hlavně s českým trampingem nebo vodáckými kratochvílemi. Ale je tu také mnoho jiných důvodů, proč tento kraj navštívit.

ŘekaSázava učaruje každému. Od nepaměti byla nejen životodárnoutepnou, ale také přičinlivým dělníkem, který vyhloubil veskalách hluboké koryto a zanechal po jeho stranách vysoké skalníostrohy tak příhodné pro stavbu hradů. Ty pak chránily důležitouobchodní stezku z pražského Vyšehradu do jižních Čech.

"Pokud chcete stavit hrad, tak údolí Sázavy nabízí ideální staveniště, jsou tu prudké ostrohy, které mají prudké strany a to staveniště by bylo ideální. Co se týče hradů v tom středním až dolním Posázaví, tak jeden z těch nejstarších šlechtických hradů nacházíme ve Šternberku nad Sázavou, první písemná zmínka z roku 1241," řekl František Záruba - historik.

Jeto jeden z mála hradů vůbec, který se zachoval v perfektníkondici až do dnešních dnů stejně jako rod Šternberků, kterýs ním sdílí osud už po staletí.

"Současný majitel, pan doktor Filip Šternberk, je více jak 22. generací toho zakladatele," řekla Zuzana Miková - kastelánka Českého Šternberku.

Hradzaložil Zdeslav z rodu Divišovců. Jeho název pak určil i jménorodu.

"Hrad nazval podle tehdejší módy poněmčovat názvy a podle erbu Divišovců, to byla zlatá osmihrotá hvězda, tedy německy Stern a Berg, tedy kopec, na kterým byl hrad postaven," řekla Zuzana Miková - kastelánka Českého Šternberku.

ČeskýŠternberk je jakýmsi dominantním drahokamem ve šňůře hradůlemujících řeku Sázavu.

"Rataje nad Sázavou, což je velmi zajímavá lokalita, je to městečko, které má dva hrady. Ten dolní hrad, dnes zvaný Pirkenštejn, zdá se být, že už je ze 13. století, dále směrem po proudu Sázavy nacházíme potom celou řadu dalších hradů," řekl František Záruba - historik.

Vysokonad řekou se tyčí torzo hradu Zlenice, který byl za časů císařea krále Karla IV. sídlem nejvyššího sudího Království českéhoOndřeje z Dubé. Vydáme-li se dál po pravém břehu Sázavy,můžeme se dotknout staletého zdiva Zbořeného Kostelce, původněkrálovského hradu a později sídla loupeživého Kuneše Rozkošez Dubé.

"Ze Zbořeného Kostelce už jsou to zhruba asi dva kilometry, půl hodiny pěší chůze a nacházíme se na Týnci nad Sázavou. Z archeologických výzkumů víme, že ta lokalita vznikla už v 11. století, s největší pravděpodobností se tady nacházel dvorec, uprostřed byla taková skalka, na ní na přelomu 11. a 12. století postavili rotundu neznámého svěcení a u této rotundy někdy kolem roku 1200 vzniká kamenná věž, v niž se teď nacházíme a kamenný palác," řekl František Záruba - historik.

Sranými dějinami země České je spojen i Sázavský klášter ajeho zakladatel sv. Prokop.

"Víme, že před 1000 lety, jsme někde na prahu 11. století, kdy se vytváří český přemyslovský stát, vytváří se první česká církev a v těchto počátcích víme, že Prokop a jeho přátelé první budovy měli ze dřeva a čas šel dál. Mění se módy, mění se styly, mění se trošku styl života a tak se také budovy proměňovaly od dřevěných přes románské, gotické, barokní až do doby vlády císaře Josefa II., který klášter zrušil a pak majitelé zámečku přeci jen provedli úpravy, které zase byly pro tu dobu moderní, neorenesanční klasicismus, takže když sem přicházíte, tak se můžete, vyjma těch prvních dřevěných začátků, očima, nohama, svou duší dotknout celého tisíciletí. Je to taková čítanka českých dějin - Sázavský klášter," řekla Jaroslava Matoušová - kastelánka Sázavského kláštera.

Takovýmmostem přes rozbouřené vody dějin je pak i nově otevřenákrypta kláštera, která v sobě skrývá prvky gotiky, baroka, alei našeho tisíciletí, ze kterého pochází zajímavězpracovaný lustr.

"Ten lustr je z 21. století z té poslední rekonstrukce, která byla v letech 2019 - 2021, kdy ho navrhli studenti Uměleckoprůmyslové vysoké školy a realizovalo ho studio HG atelier z Nového Boru a jsou tam staroslovanské nápisy," řekl páter Radim Cigánek - sázavský farář.

Ať se tedy vydáte lodí po proudu nebo třeba Posázavským pacifikemproti proudu Sázavy, všude můžete sledovat nesmazatelné stopynašich předků až do říše fantazie.

Sdílet: