author image
Ondřej Švec

Publikováno 30. 4.

Obrazárna Pražského hradu láká na světové umělce


V obrazárně Pražského hradu jsou po celý rok vystavena díla z proslulých sbírek císaře Rudolfa II. Mezi více než stovkou unikátních děl nechybí obrazy Tiziana, Aachena či Rubense. Obrazárna Pražského hradu na II. nádvoří Pražského hradu je nejstarší kontinuálně existující sbírkou obrazů v našich zemích. V jejích zajímavých osudech se odrážejí pohnuté události střední Evropy od 16. století do současnosti. Kolekce evropského malířství obsahuje díla významných italských, německých, nizozemských, vlámských a dalších mistrů německé, nizozemské a italské renesance a manýrismu.

Součástí řady expozic a sbírek Pražského hradu je také jedinečná obrazárna. Její expozice nabízí více než sto nejkvalitnějších obrazů z majetku Pražského hradu, která čítá na 4 tisíce kusů. Jedná se o nejstarší kontinuálně existující sbírku obrazů u nás, jejíž kořeny sahají do přelomu 16. a 17. století. I díky tomu se sbírka svou kvalitou děl řadí mezi nejvýznamnější evropské umělecké kolekce. Její počátky přitom sahají až do období vlády Rudolfa II.

Během třicetileté války byla část obrazů převezena do Vídně.

V roce 1918, kdy zaniklo Rakousko - Uhersko a vznikla samostatná Československá republika, tak se potřeba Pražského hradu jako reprezentativního sídla ještě více posílila. Obrazy se tak přesunuly do reprezentačních prostor a některé byly dokonce i v bytě prvního Československého prezidenta T. G. Masaryka. Velkých změn se obrazárna dočkala i v 60. letech.

Po roce 1989 začal Pražský hrad hledat svou novu tvář a obrazárna toho byla pochopitelně součástí. 

Díky příkladné péči se podařilo dochovat řadu unikátních obrazů. Za zmínku stojí například autoři, kteří působili na dvoře císaře Rudolfa II.

Návštěvníci si v prostorách původních renesančních koníren mohou prohlédnout díla dvorských umělců, starých mistrů německé a nizozemské renesance, italské renesance a manýrismu i umělců středoevropského a holandského baroka.

author image
Ondřej Švec

Publikováno 30. 4.

Sdílet:

Více od Ondřej Švec