Velcí herci se profesionály buď stanou nebo jimi prostě jsou. Velký vliv také hraje rodinné zázemí, kdy se herectví často předává z generace na generaci. V případě mimů - herců pantomimy je to většinou jinak. Pantomima je ryze okrajový žánr a o své místo na slunci musí bojovat. O studium pantomimy se také chlapci ani dívky často neperou a proto je skoro zázrak, když se zrodí někdo, jako je Radim Vizváry, přímý nástupce velikánů pantomimy, jako byl Boris Hybner nebo Bolek Polívka.
"Dříve jsem dělal loutkové divadlo a pantomima si víceméně našla mě. Když jsem se seznámil s touto disciplínou nebo s tímto divadelním oborem, tak jsem se do toho zamiloval, protože jsem od dětství maloval a své výtvarné nadání jsem uplatňoval v tom loutkovém divadle, ale v pantomimě se mi propojily všechny tvůrčí principy. Ta síla vyjádřit myšlenku a emoce skrze gesto je k mému charakteru a povaze asi nejbližší, protože jsem byl vždy takový zamlklý a díky pantomimě si mohu zakřičet," řekl Radim Vizváry - mim, autor, režisér, choreograf a pedagog.
Přitom za Radimovým výkonem nejsou schované stohy textů, které se kvůli své roli musí naučit, jeho typ herectví je zcela jiný a cvičí zejména pohybovou paměť. Neobejde se bez důkladné znalosti choreografie a gest. Samotné zkoušení jednoho takového představení, jako je například aktuálně uváděné Sólo ve Švandově divadle na Smíchově, může trvat i tři měsíce. Příprava celého vystoupení pak klidně i více než rok.
"Jak říkal třeba Boris Hybner, tanečník dělá choreografii a mim dělá mimografii. Je to o tom to nazkoušet, dostat to do té hlavy a nejen do té hlavy, ale i do toho těla, aby se to zmechanizovalo a potom už tam přidáváte to herectví, to kouzlo okamžiku," řekl Radim Vizváry - mim, autor, režisér, choreograf a pedagog.
S nadsázkou se dá říci, že mimové zvládají vlastně úplně všechno kromě mluvení. Ale oni ho vůbec nepotřebují. Díky tomu, na rozdíl od mluvících herců, mohou své umění prezentovat po celém světě, protože nepotřebují ani titulky, ani dabing a přesně to Radim Vizváry dělá. Přesto se stále musí potýkat s předsudky.
"Co vám budu povídat. Není to snadné a už vůbec není snadné prorazit pantomimou. Diváci ještě mají vůči ní předsudky, protože jak to není aktualizovaná a vhodně prezentovaná forma, tak jí vnímají jako něco historického, starého a všem se většinou vybaví mim v pruhovaném tričku, v rukavičkách, který třeba tahá lano," řekl Radim Vizváry - mim, autor, režisér, choreograf a pedagog.
Současná pantomima ale zažívá ve světě velký progres a minimálně podle vyprodaných představení Radima Vizváryho ve Švandově divadle na Smíchově v tomto případě jednoznačně platí otřepaná hláška „nemusí pršet, jen když kape“, protože Radim Vizváry je v současnosti největší a nejvýraznější kapkou na poněkud vyprahlé tuzemské pantomimické scéně. Ale vzhledem k tomu, že tento přední mim pantomimu předává co by pedagog svým posluchačům na Katedře nonverbálního divadla na pražské HAMU, může se situace za pár let výrazně změnit a z pouhých kapek se nakonec strhne vydatný déšť.
