Šumavská houbička radí: Hřib kovář je skvělý do guláše i kulajdy, za syrova je ale mírně jedovatý

Hřib kovář vyrůstá v jehličnatých i listnatých lesích, často podél cest, u potoků či na okrajích luk už od května až do listopadu. Pro houbaře představuje skvělou kořist – jeho dužnina je pevná, zdravá a na rozdíl od jiných hřibů téměř nikdy bývá červivá.

19. 9. 2026

Letošní sezóna houbařům příliš nepřeje

Pro hřib kovář je typický kaštanově hnědý klobouk s tóny červené či oranžové a rourky pod kloboukem, které jsou v mládí žluté a postupně získávají sytě červenou barvu. Při dotyku nebo zaříznutí dužnina okamžitě modrá.

Klíčovým poznávacím znakem je jeho třeně (noha). Kovář má na noze drobná červená zrníčka a tečky, ale nikdy na ní nenajdete síťku.

• Možné záměny: Podobný jedlý hřib koloděj má na noze výraznou síťku. Nejedlý a výrazně hořký hřib kříšť se zase pozná podle jasně žlutých rourek pod kloboukem.

22. 6. 2026

Bochov otevře novou Houbařskou stezku. Čeká vás výstava i přednáška známého mykologa

Hlavním důvodem, proč se někteří houbaři kováře obávají, je jeho mírná jedovatost v surovém stavu. Při nedostatečné úpravě může způsobit nepříjemné žaludeční a trávicí potíže.

Řešení je přitom jednoduché – stačí dodržet dostatečnou tepelnou úpravu. Kovář vyžaduje minimálně 15 až 20 minut vaření či dusení. Po této době se tepelně nestálé toxické látky úplně odbourají a z houby se stává delikatesa.

Král gulášů i zdroj betaglukanů

V kuchyni je kovář univerzálním hráčem. Pro svou pevnost a výraznou chuť se perfektně hodí do houbových gulášů, tradiční kulajdy, poctivé bramboračky nebo do krémového rizota, které krásně obarví. Lze ho mrazit (po krátkém povaření), nakládat do kyselého nálevu i sušit, i když sušením mírně ztrácí na své intenzivní vůni.

Kromě skvělé chuti nabízí i zdravotní benefity. Podobně jako jiné léčivé houby obsahuje betaglukany podporující tvorbu bílých krvinek a obranyschopnost. Je také bohatý na draslík důležitý pro srdce a krevní tlak, vitamíny skupiny B a přírodní antioxidanty.