Na východním okraji Plzeňského kraje, přímo na rozhraní brdských hvozdů, Křivoklátska a Rokycanska, leží malebná vesnice Medový Újezd. V dalším díle cyklu Plzeňsko známé neznámé jsme se vydali prozkoumat toto místo, které po staletí ovlivňovala důležitá obchodní cesta a jež dodnes láká návštěvníky bohatou historií, zachovalými roubenkami i unikátní přírodní památkou.
Výpravu začínáme na nádraží v sousedním Holoubkově, odkud je to do Medového Újezdu doslova co by kamenem dohodil – zástavba začíná po pouhém kilometru chůze. Cestou však narazíte na pozoruhodnou technickou zajímavost. Železniční koridor do Prahy zde musíte překonat po úrovňovém přechodu, co se na modernizovaných trati dnes už jen tak nevidí.
První písemná zmínka o Medovém Újezdu pochází z roku 1352 a je spjata s významným šlechtickým rodem Rožmberků – část vsi tehdy koupil sám Petr I. z Rožmberka, nejvyšší komorník Českého království.
Odkud se ale vzal neobvyklý název obce? Přímá teorie nabízí stáčení medu, což k názvu přímo vybízí, lidová tvořivost zase vypráví úsměvnou legendu o turistovi na vrchu Trhoň, který se rozhlédl a prohlásil, že jde o „medový pohled“. Původ jména tak sice zůstává lehce obestřen záhadou, podstatné však je, že označení Újezd Medový nesou už ty nejstarší historické prameny.
Hlavním lákadlem Medového Újezdu je mimořádně zachovalá lidová architektura. Srdcem obce je náves lemovaná vzrostlými stromy a řadou památkově chráněných stavení:
-
Patrový roubený dům č. p. 15: Dominanta návsi s pískovcovým/zděným přízemím, roubeným patrem, mansardovou střechou a zabydlenou pavlačí pochází z přelomu 18. a 19. století.
-
Chalupa č. p. 9: Stavba z první poloviny 19. století zaujme štítovým průčelím a skrytým zápražím s vyřezávanými sloupky – prvkem typickým právě pro oblast Rokycanska a Brd.
-
Dům č. p. 61: Ukázka vesnické secese z počátku 20. století s pestře zdobenou fasádou.
-
Návesní kaplička: Pochází z první třetiny 19. století. Při pohledu na historické fotografie ze 60. let 20. století je až zázrak, že se ji podařilo zachránit do dnešní podoby.
Na návsi stojí za pozornost také pomník padlým, připomínající mimo jiné generála Josefa Maxu – legionáře a odbojáře, který byl za svou činnost během druhé světové války popraven nacisty.
Medový Újezd však nenabízí jen pohled do nedávné historie. Skrytý za humny na severní straně návsi se nachází skalní výchoz, jehož stáří dosahuje neuvěřitelných 500 milionů let. V šedých břidlicích z období kambria a ordoviku se zde nacházejí vzácné zkameněliny prvohorních hlavonožců.
Pokud se do obce vydáte v letních měsících, jistě oceníte přírodní koupaliště situované jižně od návsi ve stínu brdských lesů. Areál, který svépomocí postavila a spravuje TJ Sokol Medový Újezd, je napájen čistou vodou z přilehlých lesních pramenů.
Medový Újezd je ideálním výchozím bodem pro výšlap na vrch Trhoň nebo pro přechod brdského hřebene směrem ke zřícenině hradu Vartemberk (Vimberk).
zdroj: Plzeňsko známé neznámé
.jpg.small.jpg)
.jpg.small.jpg)
.jpg.small.jpg)
.jpg.small.jpg)
