Plzeňský kraj pokračuje v intenzivním boji za záchranu sýčka obecného, jedné z našich nejohroženějších sov. Na Nýřansku byla nově vybudována vypouštěcí voliéra, která má posílit poslední zbytky divoké populace v regionu. Projekt spojuje úsilí kraje, vědců i soukromého sektoru.
Sýček obecný, kdysi hojná sova obývající okolí lidských sídel, se v posledních desetiletích ocitl na pokraji vyhynutí. V Plzeňském kraji dnes přežívá poslední malá divoká populace jižně od Nýřan. Právě ji má podpořit nové zařízení u obce Úherce, které vzniklo v rámci iniciativy Zdravá krajina za finančního přispění společnosti Daimler Buses.
Nová voliéra nevyrostla u Úherců náhodou. Stojí na pozemku soukromého majitele, který je zároveň odborníkem na výzkum sýčků. Lokalita se nachází zhruba tři kilometry od míst, kde sýčci stále volně žijí.
„Lokalita má projekt postupně posílit jedinci odchovanými ve voliéře. Ta navazuje na podobné zařízení v přírodní rezervaci Janovský mokřad, kde se sýčci po vypuštění úspěšně adaptovali a zahnízdili,“ vysvětluje Petr Fišer, radní Plzeňského kraje pro oblast životního prostředí.
Podle Jiřího Vlčka z Odboru životního prostředí Plzeňského kraje je cílem projektu mít voliéry na dohled a doslech od divoké populace. "Poté, až mladí sýčci vyhnízdí, tak jim dáme vysílačky, a když je jim tak měsíc, tak vyletí a posílí sami divoké jedince. Tady v Úhercích máme teď jeden chovný pár. A loni už nám vyhnízdili v nedaleké rezervaci Janovský mokřad, kde se rozptýlilo pět mláďat," uvedl.
Sýček, který je po kulíškovi druhou nejmenší sovou v ČR, je podle Vlčka spolu se sovou pálenou nejvzácnějším druhem. V přírodě žije pět až šest let. Kdysi dávno hnízdil hojně v dutých stromech podél řek, postupně se nastěhoval do kamenných lidských obydlí a počty stoupaly. Ale vinou urbanizace a intenzivní zemědělské činnosti zmizel. "Zásadním problémem je ztráta potravy, biotopů a úkrytů. A také pasti, které mu připravujeme - sudy, vložkované komíny, roury, bazény, ale i vysoký počet koček a kuny skalní," řekl Vlček.
Projekt Ochrana sýčka obecného v Plzeňském kraji běží od roku 2017, kdy vznikla první voliéra v osadě Černé Krávy na Klatovsku. Podle předsedy Českého svazu ochránců přírody Spálené Poříčí a šéfa záchranné stanice Petra Jandíka se poslední roky vypouštějí páry s mláďaty, tedy celé rodiny, což je efektivní. Repatriaci se věnují tři stanice v ČR, její metodiku zpracovali právě ochránci přírody z Plzeňska. V regionu je teď podle Jandíka 12 voliér, dvě na Klatovsku a dvě u Nýřan, které jsou navázány na divokou populaci, a osm jich je kolem Spáleného Poříčí. "Musí být umístěné v krajině tak blízko, třeba tři kilometry, aby mláďata, až vylétnou z hnízda, se měla s kým spojit. Pro nás je důležité, aby se samovolně vytvořily volně žijící páry, aby vznikla nějaká mikropopulace," uvedl.





