Konec škodováckého gigantu: V Korandově ulici mizí z mapy Plzně obří Centrální výrobna jídel

říběh tohoto architektonického kolosu se začal psát v roce 1986. Na do té doby volném pozemku vyrostla podle projektu ing. arch. Tomáše Straňáka stavba s jasným cílem: sloučit a nahradit rozdrobenou síť menších vývařoven přímo v hlavním závodě Škodovky.

Obří kotle, 120 knedlíků za hodinu i podzemní kryt

Dobové plány rozhodně netroškařily. Celý objekt byl dimenzován na výrobu až 22 000 jídel denně. Budova s rozlohou 14 541 m² vyšla na tehdy úctyhodných 100 milionů korun a o její chod se mělo starat 136 kuchařů, servírek a pomocného personálu.

Technické zázemí nabízelo v tehdejším Československu nevídané parametry:

• 8 500litrové obří kotle na přípravu polévek a omáček.

• Unikátní zařízení na vaření knedlíků s kapacitou až 120 šišek za hodinu.

• Kancelářské prostory, spleť chodeb a schodišť i rozsáhlé skladovací zázemí.

• Velký podzemní záložní kryt civilní ochrany (CO) ukrytý pod samotným objektem.

Estetika osmdesátek a foukané sklo

Stavba byla dokončena a slavnostně uvedena do provozu v roce 1989. Vedle své monumentality zaujala také typickou architekturou pozdních 80. let – na fasádě dominovaly pásy z hnědého kabřince, okna z elektrofloatu či kopilitu. V interiéru nechyběly brčálově zelené obklady schodišť ani výrazné dřevěné obložení.

Stavba nesla i významnou uměleckou stopu. Interiéry zdobily ručně foukané skleněné lustry od sklářského výtvarníka Jaroslava Bejvla st. a keramické obklady sloupů vytvořené plzeňským sochařem Oldřichem Karbanem.

Krátký život gastro-gigantu

Přestože šlo o nevídaný technologický projekt, svému původnímu účelu sloužila Centrální výrobna jídel jen velmi krátce. Společenské a hospodářské změny po roce 1989 vedly k postupnému utlumování provozu. Po roce 2007 se brány vývařovny uzavřely definitivně a budova od té doby chátrala. Nyní její příběh definitivně uzavírají těžké demoliční stroje.

zdroje: Wikipedia, město Plzeň, Český rozhlas