Divadlo v Plzni zahalil smutek. Zemřel umělec, který zde před lety zažil svůj osudový debut!

Martin Matoušek se narodil 21. února 1973. Hudba ho provázela odmalička – své první kroky dělal na Vojenské hudební škole, kde studoval hru na klarinet, klavír a saxofon. Volání operního světa však bylo silnější. V roce 1991 přestoupil na Pražskou konzervatoř, aby se plně věnoval zpěvu. Své umění pak zdokonalil na Hudební fakultě AMU v Praze u profesora Miloslava Podskalského, kde absolvoval v roce 2001. Už během studií o svém mimořádném talentu přesvědčil poroty na Mezinárodní pěvecké soutěži v Trnavě i na přehlídkách českých konzervatoří.

Osudová Plzeň

Rozhodující moment pro jeho kariéru však nastal v roce 1997, kdy ještě jako student dostal šanci na prknech Divadla J. K. Tyla v Plzni. Debutoval zde v Purcellově opeře Dido a Aeneas v roli Aenea. Plzeňské divadlo se stalo jeho domovským přístavem – stal se stálým hostem tamního souboru a plzeňské publikum si podmanil jako bravurní Figaro v Mozartově Figarově svatbě nebo v titulní roli Pucciniho opery Gianni Schicchi.

Od klasických mistrů po operetní eleganci

V roce 2001 přijal angažmá jako sólista opery Městského divadla v Ústí nad Labem a současně začal pravidelně hostovat ve Státní opeře Praha. Jeho repertoár byl obdivuhodně široký a zahrnoval desítky postav. Diváci ho mohli vídat v operách Mozarta (Masetto v Donu Giovannim, Guglielmo v Così fan tutte), Rossiniho (Lazebník sevillský), Verdiho (Rigoletto, La traviata) či Bizeta (Carmen). Neztratil se ani v českém repertoáru, kde exceloval například jako Marbuel v Dvořákově opeře Čert a Káča.

S lehkostí a šarmem sobě vlastním se prosadil také v operetě. Diváky bavil jako hrabě Boni v Kálmánově Čardášové princezně nebo jako Dr. Falke ve Straussově Netopýrovi. Jeho hlas tleskali diváci nejen doma, ale i na letních festivalech v Lichtenštejnském paláci nebo v rakouském Gars am Kamp.

Odvaha k experimentu i mezinárodní úspěchy

Martin Matoušek nebyl „jen“ interpretem klasiky; měl v sobě vzácnou uměleckou zvídavost. Dlouhodobě se věnoval netradičním a experimentálním divadelním formám. Nezapomenutelným výkonem se zapsal do povědomí diváků v inscenaci Marné tázání nebes v Divadle Archa. Pod režijním vedením Jana Antonína Pitínského zde ztvárnil náročnou titulní roli misionáře Karla Slavíčka.

Pravidelně se podílel na uvádění a nahrávání děl soudobých českých i zahraničních autorů. Spolupracoval s Českým rozhlasem a jako koncertní umělec vystupoval s předními českými orchestry v Německu, Belgii, Anglii, Francii, Švýcarsku a dalekém Japonsku.