Hlavní soutěž Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary dnes přinese dvě světové premiéry. O Křišťálový glóbus se vracejí režiséři, kteří už na festivalu zanechali výraznou stopu – bulharské tvůrčí duo Kristina Grozeva a Petar Valchanov i kyperská režisérka Tonia Mishiali.
Bulharská režisérská dvojice Kristina Grozeva a Petar Valchanov se vrací do Hlavní soutěže Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, kde v roce 2019 zvítězila dramatem Otec. Letos se uchází o Křišťálový glóbus s tragikomedií Bílé noci, černý prachy, která bude mít světovou premiéru dnes od 17 hodin ve Velkém sále.
Snímek vypráví příběh manželského páru šedesátníků, kteří si tajně odkládají peníze z úplatků, aby si splnili celoživotní sen. Když však o všechny úspory přijdou vinou podvodné cestovní kanceláře, začnou vyplouvat na povrch rodinné konflikty i morální kompromisy. Tragikomedie zachycuje obyčejné lidi uvězněné mezi korupcí, loajalitou a rozpadajícími se morálními jistotami.
„Náš film vznikl v době, kdy slova ztratila svůj význam a morálka se zdánlivě zhroutila, v době, kdy byl cynismus vydáván za vlastenectví a lži se nazývaly vírou. V Bulharsku se generace, která kdysi nesla naději na změnu, stala pouhou ozvěnou propagandy, přejmenovala korupci na ,přežití’ a podřízenost na ,tradici’,“ říkají Kristina Grozeva a Petar Valchanov.
„Film není protestem, ale pokusem pochopit, jak tuto deformaci někdo prožívá uvnitř. Marina a Gosha nejsou ani padouši, ani hrdinové. Modlí se, milují a sní, avšak žijí ve světě, kde se podvod stal způsobem života. Jsou uvězněni mezi přežitím a spoluvinou a jejich tichý pád odráží širší morální erozi, která formuje soukromé životy i celé společnosti,“ popisují tvůrci svou tragikomedii.
Druhým soutěžním filmem dnešního programu je Za zády mi číhá lev režisérky a producentky Tonia Mishiali. Ta se do Karlových Varů vrací po sedmi letech, kdy v soutěžní sekci Na východ od Západu představila svůj debut Pauza. Novinka bude mít světovou premiéru od 19.30 ve Velkém sále.
Hlavními hrdinkami filmu jsou teenagerka ze Senegalu žádající o azyl a dospělá Kyperčanka, která se snaží překonat drogovou závislost. Obě hledají nový začátek a jejich podobné životní osudy vytvoří nečekané pouto.
„Když jsem byla ještě dítě, vypukla válka a s rodinou jsme museli uprchnout z domova. Ten raný zážitek vysídlení mě od té doby provází. Před několika lety jsem se sblížila s mnoha africkými imigrantkami. Jejich odolnost se mnou hluboce rezonovala. Jako matka dospívající dcery věřím, že mezi matkami a dcerami existuje zvláštní, avšak složité pouto. Chtěla jsem proto najít způsob, jak tyto dvě velmi osobní témata zachytit ve filmu, a tak vznikl příběh tohoto nečekaného spojenectví,“ vysvětluje Tonia Mishiali vznik snímku natočeného ruční kamerou na 16mm film, který oslavuje ženskou odolnost a solidaritu.
Zdroj: Mězinárodní filmový festival Karlovy Vary
.jpeg.small.jpg)
